Je jen jeden Duch, je jen jedno tělo (kázání 1. Kor. 12)

Úvod: Je jen jeden Duch,
je jen jedno Tělo

Milí přátelé, hosté, bratři a sestry, jsem Pánu Bohu velmi vděčný za každého z vás. Když dnes budeme přemýšlet nad tématem církev, je dobré v první řadě říct, že církev jsou lidé. Když totiž srovnáme představu lidí ze světa o církvi a představu lidí v církvi o církvi, velmi se odlišuje. Pro lidi ze světa když se řekne církev, pomyslíme na restituce a inkvizici a křížové výpravy a papeže a Vatikán a politiku a středověk... čím to je? V očích veřejnosti je slovo církev skoro tak populární jako třeba daně nebo bývalý prezident Klaus... nebo chřipka... Proč je důvěra veřejnosti v církev tak nízká a čím to je, že něco, co Bůh povolal k tomu, aby sloužilo k něčemu tak posvátnému, reprezentuje v očích světa něco tak nízkého? Na to můžou odpovědět lépe církevní dějiny nebo to je dobrá otázka do diskuse...

Kdybych před 10 lety pomyslel na to, že jednou budu kázat na téma církev, asi bych se jen zasmál. Když jsem se před 10 lety stal členem Církve bratrské, začal jsem poznávat, že jde víc než jen o instituci a předsudky lidí ze světa a to poslední, co jsem řešil byl vztah státu k restitucím. Začal jsem poznávat, že církev je pro mě rodinou, církev je pro mě skupina blízkých přátel. A hlavně, církev je pro mě spojena s vírou v Ježíše Krista a s posláním, ke kterému nás Pán Bůh volá.

Tuto neděli začínáme nový cyklus kázání na téma církev je... Budeme mít tři okruhy, církev je společenství jednoho těla.

Druhý okruh příští neděli bude církev je společenství modlitby a třetí okruh se jmenuje církev je společenství služebníků. Věřím, že následující zamyšlení nám umožní vnímat církev ještě jinak, než jsme normálně zvyklí a osobně se těším nejen na to, co bude řečeno, ale i na výzvy z Božího slova, které jsou před námi. Podívejme se dnes na to, co si myslí Pán Bůh o církvi. Církev je společenstvím jednoho těla. Budeme spolu procházet Boží slovo v textu nového zákona, 1. listu Korintským 12. kapitoly. Kázání rozdělím do dvou částí, Je jen jeden Duch – verše 1 až 13 a je jen jedno tělo, následující verše 14 až 31.

1. 1-13 Je jen jeden Duch

Apoštol Pavel, autor první ho listu do Korintu začíná 12. kapitolu slovy o duchovních darech... Nesmíme ale zapomenout, že 12. kapitola navazuje na to, co předchází. 11. kapitola je výklad o Večeři Páně. V 11. kapitole Pavel říká, že všechno v církvi má mít svůj řád, ať už jsou to modlitby nebo je to večeře Páně. Ale to nejdůležitější, Večeře Páně ukazuje k Tělu Kristovu. Církev je totiž Tělo Kristovo a když společně dnes budeme slavit slavnost Večeře Páně, připomínáme si důležitou skutečnost, že každý z nás je důležitou součástí Kristova těla. Neztraťme proto v přemýšlení o duchovních darech a tématu církev tuto skutečnost z povědomí. V prvním verši 12. kapitoly pak Pavel pokračuje, „pokud jde o duchovní dary, nerad bych vás nechal v nevědomosti.“ Někdy je to tak, že jako křesťané nebo lidé obecně jsme ve velké nevědomosti o tom, co je důležité.

Od 4. verše se dostává k hlavní myšlence.

A. Různá obdarování, různé služby,
různé působení moci, ale jeden Duch

4 Jsou rozdílná obdarování,

ale tentýž Duch;

5 rozdílné služby,

ale tentýž Pán;

6 a rozdílná působení moci,

ale tentýž Bůh,

který působí
všecko ve všech.

Pavel vlastně říká, že Bůh působí různá obdarování, rozdílné služby a různě působí v moci. Ale je to stále stejný Bůh, který působí v každém z nás jednotlivě, ale přitom společně, když jsme jeho církví. Je to jeden Duch Svatý, který nás spojuje. Je to Jeden Duch Svatý, která nás vyzbrojuje a je to jeden Duch Svatý, který působí mezi námi. Jak? Čtěme dál od 7. verše:

B. Rozmanitost v jednotě Ducha

7 Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu.

8 Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti,

druhému

slovo poznání

podle téhož Ducha,

9 někomu zase víra v témž Duchu,

někomu dar uzdravování

v jednom a témž Duchu,

10 někomu působení mocných činů,

dalšímu zase proroctví,

jinému rozlišování duchů,

někomu dar mluvit ve vytržení,

jinému dar vykládat, co to znamená.

11 To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce.

Je to velmi povzbuzující a osvobozující zjištění. Někdy totiž máme tendenci se srovnávat a říkat, jak je ten bratr obdarovaný. Jak je ta sestra skvělá. A dokonce se můžeme uchýlit do závisti. Kdybych dokázal vést děti jako moje manželka. Kdybych dokázat vést jako Mark. Kdybych byl tak obětavý jako tamta sestra. Ano, každý křesťan je povolaný k lásce. A každý z nás by měl milovat druhé člověka. Ale pokud jde o duchovní obdarování, jsme odlišní. A to je dobře.

Apoštol Pavel mluví o nadpřirozeném obdarování. Ale stejně tak to můžeme vztáhnout na naše lidské odlišnosti pokud jde o přirozené obdarování. Takže vůbec nevadí, že jsem jiný než moje manželka nebo Mark. Bůh to tak zařídil z dobrého důvodu. Každý z nás je důležitý a může společenství – církvi ničím přispět. Povzbuzení pro mladé křesťany je, že každý a to bez výjimky má alespoň jeden duchovní dar. Ať už je to dar povzbuzení nebo je to dar služby nebo jsou to další dary, každý z nás má od Boha něco, čím je obdarován. A je to velmi rozmanité. Někdo dokáže dobře vykládat Boží slovo, někdo jiný zase má v srdci spalující touhu sloužit prakticky a je v tom úžasný. Někdo jiný má administrativní dary a dokáže dobře řídit projekty. A někdo má zase jiný dar. Každý dar je důležitý a každý člověk je nepostradatelný pro společenství. Proto jsem v úvodu řekl, že jsem za každého z vás nesmírně vděčný.

Je to Boží záměr, abychom byli spolu v naší rozmanitosti a rozdílnosti. Protože když budeme každý sám, dokážeme jen omezené věci. Ale když budeme společně sloužit, pak dosáhneme mnohem víc. Jak říkají psychologové, celek je víc než jen součet jednotlivých částí. Když sloužíme společně, naše dary se násobí a dosáhneme mnohem, mnohem víc než jen kdybychom něco dělali vedle sebe, každý zvlášť. Pavel tuto myšlenku rozvíjí ještě dál od 12. verše:

C. Jedno tělo, mnoho údů, jeden Duch

12 Tak jako tělo je jedno,

ale má mnoho údů,

a jako všecky údy těla jsou jedno tělo,

ač je jich mnoho,

tak je to i s Kristem.

13 Neboť my všichni,

ať Židé či Řekové,

ať otroci či svobodní,

byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo

a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.

Je to krásný obraz. Lidské tělo má mnoho částí. Má hlavu a ruce a nohy a žaludek a srdce a mozek a vlasy... Každá část je hrozně důležitá. V této rozmanitosti různých částí těla jsme jeden celek – člověk. A pokud to platí na této fyzické úrovni, o to víc to platí na duchovní a vztahové úrovni – o církvi. Pavel říká, že tato odlišnost jde ještě dál. Pomysleme na národnosti. V našem společenství na Skalce máme Čechy a Američany, Mongoly a Slováky, Slezany a Holanďany, Kanaďany a Uzbekistánce.

Když se podíváme na naše povolání, zjistíme, že jsme také velmi odlišní, od dělníků v továrně, přes učitele, asistenty, psychology a doktory až po ženy v domácnosti... Odpusťte mi, pokud jsem vás vynechal:) Zkrátka církev je společenství velmi odlišných lidí, kteří mají velmi odlišné dary. Ale jako celek tvoří úžasné společenství, které dokáže úžasné věci pro Boží království. Každý z nás je nesmírně důležitý a kdyby jedna část chyběla, byla by to velká škoda. Věřím, že se z této rozmanitosti Pán Bůh raduje a touží po tom, abychom hledali to, v čem v této rozmanitosti máme sloužit.

Nesmíme zapomínat, že jsme spojeni vírou v Ježíše Krista a spojuje nás stejný Duch Boží, a proto na jednu stranu naše odlišnosti jsou ku prospěchu celku a na druhé straně naše odlišnosti nejsou překážkami, ale odlišnosti můžeme vidět pozitivně. Je to podobné jako v manželství. Bůh dává velmi odlišné manžele. Introverty a extroverty, lidi, kteří jsou zaměření na cíle a lidi, co jsou zaměření na vztahy. Když se budeme zaměřovat na odlišnosti a budeme chtít, aby druhý byl jako já, dopadne to špatně. Ale když si uvědomím, že tato odlišnost je dar od Boha a naučím se jí chápat a přijímat v lásce, dokážeme spolu něco úžasného. Jsem velmi vděčný za svou manželku, která je úplně jiná než já. Když se učím ji nepředělávat ke svému obrazu, ale místo toho vnímat, jak ji úžasně Pán Bůh stvořil a učím se s ním spolupracovat, vzniká z toho úžasný obraz manželství. A tak to věřím platí i pro církev. Je nás mnoho a jsme velmi odlišní.

Když ale odlišnost přijmeme a budeme se z ní radovat a ptát se, jak můžeme spolupracovat a uplatňovat naše rozdílnosti k dobru celku, věřím, že nám Pán Bůh požehná.

Tak to byla první část našeho textu, je jedno tělo, jeden Duch. Církev je Kristovo tělo, které je složeno z různých lidí, ale je přitom spojeno jedním Duchem, který nás spojuje dohromady. Pojďme se podívat na druhou část, je mnoho částí těla, ale jen jedno tělo.

Od 14. verše:

2. 14-31 Je jen jedno tělo

A. Je mnoho údů, ale jedno tělo

14 Tělo není jeden úd,

nýbrž mnoho údů.

15 Kdyby řekla noha:

"Protože nejsem ruka,

nepatřím k tělu",

tím by ještě nepřestala být

částí těla.

16 A kdyby řeklo ucho

"Protože nejsem oko,

nepatřím k tělu,"

tím by ještě nepřestalo být

částí těla.

17 Kdyby celé tělo nebylo než oko,

kde by byl sluch?

A kdyby celé tělo nebylo než sluch,

kde by byl čich?

Pavel to velmi konkrétně ilustruje na jednotlivých částech těla. Nikdo si zkrátka nemá říkat, já sem nepatřím, protože každá část těla je důležitá. Když je člověk bez očí, je slepec. Když je bez vlasů, je plešatý. Když člověk nemá funkční uši, je hluchý.

A když mu správně nefungují ruce a nohy, je chromý. Každá část těla je proto nesmírně důležitá. Jak se to ale vztahuje na nás? Kdybychom neměli člověka, který ovládá projektor a prezentaci, asi bychom si moc nezazpívali. Kdybychom neměli učitele angličtiny, vůbec bychom se tu nemohli scházet, protože bychom nezaplatili nájem – a co je ještě důležitější - nemohli bychom dobrou zprávou o Boží lásce oslovit 100 lidí každý týden. A tak bych mohl pokračovat o skoro každém z vás. Kdybys tu nebyl/nebyla, nebylo by to ono. Něco důležitého by chybělo. Někdy je to tak, že když všechno funguje, tak se zdá, že jsem zbytečný.

Ale když dotyčný člověk chybí, tak je to poznat. Dnes např. chybí René a již si všímám, že něco a někdy chybí. A nejde vůbec jen o čísla a počty a práci, kterou člověk dělá. Ale jde o úsměv a slovo povzbuzení a je to konkrétní člověk, který je důležitým členem společenství.

Proto se nebojí znovu zopakovat: každý z vás je velmi důležitý a jsem Pánu Bohu velmi vděčný za každého z vás.

Než abych se tu sentimentálně rozplynul, raději budu pokračovat dál v Pavlových slovech do Korintu od 18. verše.

B. Bůh dal rozdílné údy, každému jiný úkol, ale je to jedno tělo Kristovo

18 Ale Bůh dal tělu údy

a každému z nich určil úkol,

jak sám chtěl.

19 Kdyby všechno bylo jen jedním údem,

kam by se podělo tělo?

20 Ve skutečnosti však je mnoho údů,

ale jedno tělo.

21 Oko nemůže říci ruce:

"Nepotřebuji tě!"

Ani hlava nemůže říci nohám:

"Nepotřebuji vás!"

Pavel velmi jednoduše a přitom brilantně vyjadřuje klíčovou myšlenku. Kdyby byli všichni stejní, nebylo by to k ničemu. Kdybychom naházeli na jednu hromadu dvacet párů rukou a na jinou hromadu tisíc párů očí, byl by to člověk? Jistě že ne. Právě když jednotlivé části dobře spolupracují a jsou na svém místě a dělají to, co mají, pak to tvoří dobře fungující tělo. Proto je nesmírně důležité, abychom jako křesťané dobře chápali smysl společenství – církve a také objevovali své duchovní dary a odlišnost, ve které nás Bůh stvořil a do které nás povolal.

Nikdo nemůže a nemá nikdy myslet na to, že je on sám nebo kdokoliv jiný zbytečný nebo nepotřebný. Všichni jsou důležití a jsou potřební. Nedávno jsme na biblické skupince dělali test duchovních darů a na tom jsem si dobře uvědomil Boží záměr s jeho církví. Když vidím, že někdo má dar služby a jiný dar povzbuzování a jiný dar vyučování atd, vidím, jak to všechno do sebe zapadá. A to jsme ještě viděli, že jeden člověk nemá jen jeden dar, ale má celou sadu duchovních darů. A když to dáme dohromady, sloužíme společně, Bůh je oslaven a církev je požehnáním svému okolí. Kdybychom skutečně vzali slova Boží vážně a méně se soustředili na hádky, spory a místo toho se milovali a spolupracovali na Božím díle, věřím, že i okolí církve by vidělo rozdíl.

Místo abychom byli vnímáni jako církev co usiluje o peníze v restitucích by naše okolí vidělo, že usilujeme o Boží království a lásku mezi lidmi. A to je hodnota, kterou církev může přinést, pokud vezmeme Boží slovo vážně a přiložíme ruku k dílu. Pavel je velmi praktický, od 22. verše říká, že spolu máme nést radost i utrpení.

C. Každý je důležitý, pečujeme o sebe navzájem

22 A právě ty údy těla,

které se zdají méně významné,

jsou nezbytné,

23 a které pokládáme za méně čestné,

těm prokazujeme zvláštní čest,

a neslušné slušněji zahalujeme,

24 jak to naše slušné údy nepotřebují.

Bůh zařídil tělo tak,

že přehlíženým údům

dal hojnější čest,

25 aby v těle nedošlo k roztržce,

ale aby údy shodně

pečovaly jeden o druhý.

26 Trpí-li jeden úd,

trpí spolu s ním všechny.

A dochází-li slávy jeden úd,

všechny se radují spolu s ním.

Když to řeknu hodně jednoduše, Boží povolání pro mě a pro Tebe je, abychom si sloužili navzájem. Máme jeden o druhého pečovat. Když má někdo nedostatek, má mu druhý pomoci. Je navíc pravda, že některé věci jsou více vidět než jiné.

Když někdo vyndá ráno nádobí z myčky, nikdo si toho nevšimne. Ale běda, když to neudělá. Tak to platí i v rodině. Když manželka vytrvale den co den pere, myje nádobí, obléká děti do školy, vaří a dělá stovky malých věcí, nikdo to neocení. Ale běda, když to neudělá. Boží slovo nás povzbuzuje, abychom si všímali detailů a věci na první pohled neviditelných a byli za ně vděční. Když vidíme, že někdo něco užitečného dělá, nebojme se ho pochválit a poděkovat mu. Je pravda, že pro někoho není jednoduché přijmout takovou pochvalu či dík. Možná bude zaskočený a nebo nebude na první pohled příjemně reagovat. Ale z dlouhodobého hlediska to má smysl a je to nesmírně důležité.

My Češi žijeme ve velmi negativisticky naladěné společnosti a říkáme si: nebudu ho chválit, aby mu to ještě nestouplo do hlavy. Ale kolikrát denně slyšíme velmi kritické věci a kolikrát denně slyšíme slovo povzbuzení? Naučme se být jeden za druhé vděční a i slovně či jinak prakticky dávejme najevo, že není samozřejmost, že nám druhý slouží a pomáhá. Je to důležité.

V církvi platí, že když se něco povede jednomu, je to úspěch všech a naopak, když někdo něco zvorá, je to neúspěch celku. Proto buďme vděčni za úspěchy druhých místo srovnávání a závisti chvalme a povzbuzujme druhé. A když někdo udělá chybu, odpouštějme a nesme neúspěch a utrpení druhých jako by bylo naše vlastní. Tím myslím v dobrém to, že když někdo selže, není to konec, ale dávejme druhé šance. Buďme milosrdní k sobě navzájem, jako je milosrdný Bůh k nám.

D. Církev je tělo Kristovo

27 Vy jste tělo Kristovo,

a každý z vás je jedním z jeho údů.

28 A v církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly,

druhé za proroky,

třetí za učitele;

potom jsou mocné činy,

pak dary uzdravování,

služba potřebným,

řízení církve,

řeč ve vytržení.

29 Jsou snad všichni apoštoly?

Jsou všichni proroky?

Jsou všichni učiteli?

Mají všichni moc činit divy?

30 Mají všichni dar uzdravovat?

Mají všichni schopnost mluvit ve vytržení rozličnými jazyky?

Dovedou je všichni vykládat?

31 Usilujte o vyšší dary!

Apoštol Pavel končí podobně jako začíná. Opakuje nám stejnou věc. Je jeden Duch, který dává různé dary. Jsme všichni tělo Kristovo. Každá jednotlivá část je velmi důležitá a nenahraditelná. Buďme tedy vděční za rozmanitost v církvi a chvalme Boha za různost duchovních obdarování, kterých se nám jako církvi i zde na Skalce dostalo. Nebojme se této rozmanitosti, ale naopak: služme si v ní a hledejme způsoby, jak spolupracovat na Božím díle pro Boží slávu a společný prospěch. Pavel končí ve 31. verši výzvou: usilujte o vyšší dary. Pavel nám tedy říká: nesrovnávej se s druhými a nezáviď, ale modli se, abys měl také další dary a mohl jimi sloužit.

Je to velmi dobré – je to Bůh, kdo dává duchovní dary k prospěchu církve a pro dobro Božího království, a proto máme Boha prosit o další dary, když se nám jich nedostává. Bůh je štědrý dárce, který nám dává to, co potřebujeme a když vytrvale prosíme o další dary a máme upřímný zájem jimi sloužit, věřím, že nám Bůh své dary dá. A naopak nezapomínejme na ty dary, které nám již dal a modleme se za moudrost, jak těmito dary sloužit. V následující sérii budeme pokračovat ve výkladu 13. kapitoly 1. Korintským, proto na tomto místě skončím.

Když vidíme, že nás Kristus spojuje ve křtu a slavnosti Večeře Páně v jedno tělo a že nám dává různé dary pro společný prospěch a pro Boží slávu, je pak na místě otázka: k čemu to všechno?

Pavel si na ni odpoví jedním slovem: láska. To všechno děláme, protože nás Bůh miluje a protože chceme v lásce odrážet Boží charakter v milování. O tom ale někdy později.

Závěr

Shrňme si celé kázání do několika vět:

Viděli jsme, že Bůh má skvělý plán pro svou církev: Církev je Tělo Kristovo a jako tělo je jedno, ale má mnoho částí, i církev je jedna, ale má mnoho částí. V této jednotě se skrývá mnohost a naopak v mnohosti se skrývá jednota. Každý z nás je důležitý a má své nenahraditelné místo v Kristově církvi. Bůh nás vyzbrojuje duchovními dary a každému dává trochu jiné dary. Nedělá to proto, abychom se srovnávali, povyšovali se jeden nad druhého a záviděli si.

Dělá to proto, abychom si v lásce sloužili navzájem a ukazovali na Boží lásku. Právě když v této věci usilujeme o jednotu, projeví se Boží moc a láska a lidé kolem nás uvidí, že církev je jiná a to má smysl. Navíc tím naplníme to, co církev má být. Církev je Kristovým tělem, mnoho částí, jedno tělo, jeden Duch. Amen.