Jákob a jeho ženy Genesis 29

Úvod

Milí přátelé, dnes je poslední díl série starozákonní postavy a jejich vztahy. V prvním dílu jsme mluvili o Judovi a Támar. Viděli jsme, že postavy z Bible jsou obyčejní lidé trpící různými neduhy a tak jako my, i ony potřebují Boží dotyk a někdy i pořádnou facku, aby se probraly. Juda byl tvrdý člověk, který se teprve po této facce probral. Z člověka, který prodal svého bratra do otroctví a chtěl nechat upálit svou snachu, se postupně vyvinul člověk s měkkým srdcem, který by nasadil svůj vlastní život pro svého bratra a konečně byl schopný empatie vůči svému otci. Viděli jsme, že příběhy staré 3500 let nám mohou dnes mnoho říci. Vidíme, že Bůh, který obměkčil srdce tvrdého člověka, dokáže jednat i v našich vlastních životech.

V druhém příběhu o Izmaelovi a Hagar jsme viděli, jak se Bůh smiluje nad nechtěným dítětem a jeho matkou a použije je ve svém dobrém plánu s lidstvem. Vidíme, jak z netrpělivých rodičů učiní rodiče víry, kteří navzdory svému pokročilému věku zplodí potomka, který sehraje klíčovou roli v Božím plánu spásy.

Věřím, že tento motiv Božího jednání s lidmi zazní dnes o to silněji. Proč? Jsme 9 týdnů před velikonocemi a postupně vcházíme do postního období. Během postního období se ztišujeme a uvědomujeme si hlouběji význam Božího smírčího díla na kříži. Když přemýšlíme nad významem Kristova díla smíření, připomeňme i dnešní čtený text z Matoušova evangelia, který nám říká, že jsme na tom před Bohem stejně.

I když přicházíme k Bohu v různých etapách našeho života, přece nakonec všichni potřebujeme Boží milost, ta jediná nás může zachránit. Nakonec nezáleží na tom, jak jsme dobří nebo jak jsme duchovně daleko, vždyť budeme všichni stát před stejným Bohem a na základě víry v Ježíše Krista dostaneme stejně – Bůh nám odpouští to, co jsme udělali a i to, co jsme měli udělat a neudělali. Příští týden budeme moci prožít společně Boží odpuštění ve Večeři Páně.

Dnes se podíváme na příběh Jákoba a jeho rodiny. Tento cyklus začíná ve 29. kapitole Genesis. Jákob odchází od své rodiny. Ze země zaslíbené musí putovat do země, odkud pochází jeho matka Rebeka. Rebeka pochází z Cháranu, odkud se před několika desítkami let přesunula za svým budoucím manželem Izákem.

Pro dnešní příběh si připomeňme, že Izák a Rebeka měli dva syny – Jákoba a Ezaua. Tito bratři spolu soupeřili a byli velmi odlišní. Už při jejich narození vidíme počátek sporu: Ezau je prvorozený a Jákob vychází druhý. Prvorozený znamená, že zdědí všechno a bude v budoucnu nadřazený svým bratrům. Ale Bůh měl jiný plán. Chtěl si použít Jákoba a ne Ezaua, to ukázal Rebece, jejich matce.

Ezau je chlupatý, jeho jméno znamená kožíšek, je lovec. Ezau je oblíbenec svého otce. Jákob nemá hustou srst a zase se stará více o domácnost. Je to kluk, který se točí kolem matčiných sukní a nevytáhne paty z domu. Jeho bratr chodí často lovit a nosí domu zvěřinu a jeho otec jej má raději.

Je to smutné, ale posuďte sami, jak pravdivé, že v rodině je to tak, že někdy táta nebo máma upřednostňují jednoho před druhým. Pro náš příběh je důležité, že Jákobovo jméno znamená úskočný nebo lidově řečeno, je to podvodník. Protože Pán Bůh zjevil Rebece vůli ohledně budoucnosti jejích synů, Rebeka více lnula ke svému druhorozenému, mladšímu synovi Jákobovi. Jákob je věrný rodinným tradicím a na rozdíl od svého bratra ctí názor jeho rodičů pokud jde o svou ženu. Nechce si vzít cizinku, ale chce naplnit vůli svých rodičů a vezme si ženu z domoviny své matky Rebeky. Ezau se zaplátá s kenaankami, což jeho rodiče provokuje. Boží vůle přece byla, aby se Boží lid nemíchal s dalšími národy.

Navíc Izákův otec tolik obětoval, aby se dali Izák a Rebeka dohromady. Takže Jákob jde ve šlépějích svých rodičů, ale Ezau ne.

Pro dnešní příběh z těchto čtyř osob je důležitý hlavně Jákob. Už v mládí Jákob podvede svého bratra Ezaua. Za mísu čočky získá prvorozenství svého bratra, který si neuvědomí dosah nevýhodného obchodu. Ezau je mužem přítomnosti, tady a teď... lehkovážně přehlédne, že tím ztrácí postavení prvorozeného syna, který zdědí vše. Později Jákob podvede svého otce a zneužije jeho slepoty a pozdního věku. Jeho otec Izák chtěl udělit požehnání svému oblíbenému synovi Ezauovi a místo toho podvodem udělí své požehnání Jákobovi. Jákob tedy jediným činem podvede svého otce a zároveň i svého bratra. Jeho bratr je tímto činem odsunut na druhou kolej a také je za to na Jákoba náležitě naštvaný. Ezau chce Jákoba dokonce zabít.

To je také mj. důvodem, proč musí Jákob pryč z domu. Jeho rodiče zároveň vědí, že Jákob má být dalším praotcem, ale zatím není schopen převzetí kormidla. Je to podvodník, je to kluk, který nezná cenu práce a musí se naučit životní lekci. Na tomto příběhu si uvědomujeme, jak je Bible pravdivá co se týče mezilidských vztahů a zvláště vztahů v rodině, které často vůbec nejsou růžové a mají daleko k ideálu.

Je až s podivem, že si Bůh vyvolil takového člověka jako je Jákob. Neustále mě překvapuje, jak si Bůh proměňuje lidi nedokonalé a nepřipravené. Takové lidi si použije ve svém úžasném plánu záchrany lidstva.

Je to povzbuzení pro nás. I když jsme lidé hříšní a nedokonalí, Pán Bůh nás postupně mění a používá si nás, aby zjevil svou slávu a protože nás má rád. Nezanevře na nás, když jsme nedokonalí. Umí si nás použít, protože mu na nás záleží a miluje nás. Na příběhu Jákoba uvidíme nejen jeho nezralost a hřích. Uvidíme, jak ho Pán Bůh svým působením postupně proměňuje. Uvidíme, jak těžké situace v životě působí na změnu charakteru člověka. Podvodník je podveden. Bůh nastavuje zrcadlo hříchu člověka. Postupně tak činí z člověka nezralého člověka zralého a člověka spoléhajícího místo na sebe na Boha.

Naslouchejme proto příběhu z 29. kapitoly Genesis o Jákobovi a jeho ženách. Příběh nás věřím nejen inspiruje po literární stránce, ale má pro nás důležité poselství pro naše životy.

Mám pro nás jednu tajemnou otázku, která věřím bude během našeho příběhu dávat velký smysl... Věříte v zákon setby a žně? Zákon setby a žně říká, že to, co člověk zasadí, také sklidí. Dnešní kázání a příběh jsem nazval „jak člověk zasévá, tak také sklízí...“

Dnešní příběh rozdělíme do dvou částí, láska na první pohled od verše 1 do verše 14, kde se Jákob seznámí s krásnou dívkou Ráchel. A druhá část je velké drama , kde je podvodník sám podveden, to jsou verše 15 až 30.

Poprosím o přečtení první části příběhu od 1. do 14. verše.

A. první část, 1-14 Láska na první pohled

Prvních 14 veršů jsem si pojmenoval pro sebe „láska na první pohled“. Jákob se seznámí se svou osudovou láskou Ráchel při pasení ovcí. Skutečně se zamiluje. Je ochoten udělat něco velkého, aby získal to, po čem jeho srdce opravdu touží. Jeho láska je silná, o tom svědčí jeho skutky, jak uvidíme později, vždyť kdo by na svou lásku čekal 7 let... Jákob se vrací tam, odkud odešla jeho maminka Rebeka. Jákob přichází do země synů východu. Toto označení znamená jednak směr, kterým se Jákob vydal, na východ... tam sídlili pastýři, kočovní nomádové, kteří se stanou později velkými nepřáteli Izraele. Jákob přichází do Cháranu, odkud prve Bůh povolal Abrahama na velkou cestu do zaslíbené země. Cháran je také osudové místo, kde se nepřímo seznámili jeho rodiče.

Jákob byl nezralý a přitom pěkně vyčůraný podvodník.

Vždyť z Bible se dovídáme, že ne jednou podvedl svého vlastního bratra a jednou dokonce vlastního otce, který ležel na smrtelné posteli. Jak si tedy Bůh může vyvolit takového člověka? Když mluvím o nás, o církvi, můžeme si klást podobnou otázku, jak se může takový člověk nazývat křesťan? Je možné, aby si Bůh používal takové lidi, kteří jsou tak nedokonalí?

Napadla mě jedna ilustrace.

Mnoho křesťanů si lepí na auto rybičku. Je pak politováníhodné, že křesťan s rybičkou jezdí jako odpusťte mi to přirovnání, jako prase. Křesťanství je náboženství lásky a přesto křesťanští manželé jsou na sebe jako psi... Jak to? Nedokážu v rychlosti na tuto otázku odpovědět, věřím ale, že na ni také mimoděk můžeme najít vodítko v našem příběhu...

Vidíme naději, že křesťan, který je hříšný, postupně nachází cestu a postupně je proměňovaný Boží milostí.

A právě, Boží cesty jsou větší než naše a nám nenáleží odsuzovat. Snad v kontrastu k minulosti člověka vidíme úžasné působení Božího Ducha a divíme se, jak je Bůh velký, že člověka dokáže změnit. Z příběhu o Jákobovi a jeho ženách vidíme, jak Bůh mění srdce Jákoba.

Jákob je netrpělivý a navíc se chce předvést... Přichází překrásná Ráchel. Jákobovo srdce muselo napětím rychle bušit, červená se a srdce se mu svírá úzkostí. Jak je krásná! Snad znáte situaci, když jsme se do někoho bezhlavě zamilovali. Když fyzická krása ženy volá chlapce či muže, jen těžko poroučet srdci a jen těžko touhu ovládnout.

Jákob svou touhu rozhodně ovládnout neuměl.

Jákob poroučí zkušeným pastýřům, aby odvalili kámen a napojili přednostně Rácheliny ovce. Pastýři jej krátce odbudou. Nebudou poslouchat nějakého mladíka, natož cizince. Navíc je to proti zvyklostem... V této oblasti bylo zvykem, že se muselo čekat. Asi jako na poště, kdo dřív přijde, ten dřív mele. Když přijdete na poštu, vezmete si číslo a musíte čekat, až na vás přijde řada. Stejně tak i Ráchel to věděla a musela počkat, až večer přijdou i ostatní pastýři se svými stády a pak dostanou napít ti, kteří přišli nejdříve a pak další a až nakonec ten, kdo přišel poslední.

Jákob naprosto nerespektuje dobré vychování a místo toho předvádí svou velikou sílu. Jako když se chlapci snaží zapůsobit svými svaly na dívku. Kámen od studny byl velmi těžký a muselo ho odvalit několik mužů. A přesto vidíme mladého Jákoba, jak sám odvalí s vypětím všech sil kámen a napojí ovce Ráchel. Když pohoršil pastýře a šokoval Ráchel, přistoupil k ní a políbil ji. O tom je příběh od verše 9 do verše 14. Ano, někteří komentátoři říkají, že polibek byl tehdejším pozdravem. Ale pořadí děje je přinejmenším velmi neobvyklé. Nejdříve polibek, pak radostný pláč a až pak představení.

Myslím, že to bylo velmi divné a výstřední i na tehdejší poměry. Spíše se mi zdá, že Jákob neměl své chování ani emoce pod kontrolou.

Zmatená a šokovaná Ráchel rychle běží ke svému otci Lábanovi povědět mu o Jákobovi. Lában si musel myslet, že je to dejavu.

Byl tehdy jistě mladý, ale mohl si říct. Tohle tu již bylo.

Jakmile se dověděl, že Jákob přišel... řekl si, ha syn mé sestry... že by další svatba? Vždyť na stejném místě se setkala Rebeka se služebníkem Abrahama. Rebeka a Izák byli seznámeni ve 24. kapitole. Je to krásný příběh o domluveném sňatku, na ten odkazuji jen kvůli Lábanovu dejavu. Mezi těmito příběhy je jistě mnoho desítek let. Vždyť Izák již umírá, když Jákob přichází do Cháranu. Tedy Lában musel být mladší než Izák a musel žít alespoň dalších 14 let:))

Dnes nemluvíme o domluveném sňatku, ale o něčem zajímavějším, o polygamii. Moje kamarádka mi řekla, že by bylo mnohem lepší, kdybychom uzákonili polygamii, protože by žena byla v mnohem větším bezpečí než když muž má ženu a více milenek. Ženy by se mezi sebou domluvily, mužovo libido by bylo spokojené a bylo by vše v pořádku. Jedna by např. vychovávala děti a druhá třeba vařila... Taková dělba práce.

Dnešní příběh docela hezky ukazuje, jak polygamie vypadá v praxi...

Pojďme ale zpět do děje... Lában nebyl romantik a nešlo mu o osudová setkání... Jeho motivací byly peníze a cítil možnost zisku. Byl to těžký pragmatik. Pamatoval si dobře, že rodina Izáka a Jákoba byla velice bohatá. Tak běžel k Jákobovi a chtěl se s ním hned seznámit. Myslím, že musel být velmi zklamán, když viděl, že Jákob přišel sám a nic s sebou neměl. Vždyť utíkal před svým bratrem Ezauem a jeho rodiče usoudili, že se musí postavit na vlastní nohy a nedali mu nic, aby se naučil sám cenu práce a peněz.

Nehledě na Jákobovo neslavné postavení byl přizván Lábanem do jeho rodiny a mohl zůstat. Tím naplnil Jákob poslání od svých rodičů... Ale Honzíkova cesta na zkušenou se měla trochu protáhnout...

Nyní se dostáváme do druhé části příběhu, kterou jsem pojmenoval podvodník podvádí podvodníka. Prosím o přečtení druhé části příběhu od 15. do 30. verše...

B. druhá část – 15-20 Tvrdá práce

Zajímavý vývoj, že? Kdo by čekal takové pokračování? Kdo by čekal, že příběh skončí takto? Od 15. do 20. verše vidíme, že Jákob se musí naučit cenu práce. Jákob začal sloužit jako pastevec a staral se o stáda spolu s Ráchel. Lában viděl, že Jákob miluje Ráchel. Viděl v tom skvělou příležitost. A tak se zeptal Jákoba, co bude chtít za odměnu. Uplynul již měsíc, co Jákob pracoval jen za jídlo a přece jenom mu něco musel nabídnout. Když Jákob požádal o sňatek s Ráchel, Lában jistě nebyl překvapený.

Když vidíte dva zamilované lidi, je to hned vidět. Zamilovaný výraz, mentální nepřítomnost... Příběh nám prozrazuje, že Ráchel byla překrásné figury a příjemné tváře. V tom je věřím poučení i pro nás muže. Když si bereme ženu, je důležité, aby byla zbožná, ale také je dobré, když se jí můžeme dívat do obličeje. Měla by pro nás být krásná. Vždyť na ni budeme hledět celý život. Nejsme jen duchovní bytosti, ale také máme těla a jsme fyzičtí a vzhled je také důležitý. Jákob si evidentně uměl vybrat. Byl v tom ale háček... Podle tehdejších tradic se musela nejprve provdat první dcera, tou byla Lea. Lában měl totiž dvě dcery.

Leu a Ráchel. Lea byla starší a Ráchel mladší. Je zajímavé, jaká jména dávají rodiče dětem... Lea znamená kráva. A navíc nám vypravěč říká, že má „mdlé oči“. V původním jazyce se vykladači rozcházejí... je možné říct dvojí, jednak její oči nebyly hezké, zkrátka neměla jiskru v oku. To znamená, že oproti Ráchel jí chyběla životní energie, elán... navíc vůbec nebyla hezká, zatímco Ráchel byla krásná. Není divu, že Jákobovi se líbila Ráchel a ne Lea.

Židovsko-rabínská tradice naopak říká, že Leiny oči byly jemné, něžné nebo krásné... to znamená, že asi měla dobré srdce nebo že byla lepšího charakteru než Ráchel. Každopádně text staví proti sobě dvě sestry. Jednu, která je kočka a jednu, která fyzickou krásou nevyniká.

Je to ukázka rodinných vztahů, kdy mezi sestrami panuje žárlivost. Krásnější sestra to má díky své kráse vždycky o trochu snadnější. Zatímco méně půvabná sestra je vždy jen sestrou té krásné. Myslím, že nám příběh ukazuje na bolestnou realitu i našich životů, kterou některé z vás možná důvěrně znáte. Starší sestra závidí mladší její krásu. Zatímco mladší sestra závidí starší její postavení. A teď si představte, že by dvě žárlivé sestry měly mít stejného manžela. To je požehnaná polygamní rodinka, že? To je přesně situace, do které příběh kráčí...

Ráchelino jméno se překládá jako ovečka, zatímco Lea je kráva... i to nám něco říká... Jejich otec znamená bílý, podle vykladačů to můžeme přeložit bílý, jako lepra... Což také není nic moc... A Jákob znamená podvodník... Pěkná rodinka, že? Takže nakonec Lában souhlasí, ale Jákob musí darovat prezent.

Musí dát rodině poměrně velkou sumu peněz. A to je problém. Jak víme, Jákob je švorc, nemá ani floka. Je bez peněz. A bez peněz do hospody nelez. Když chceš dívku, musíš ukázat, že nemáš hluboko do kapsy. Smysl spočíval v tom, že nápadník musel ukázat, že je schopný zabezpečit rodinu po materiální stránce.

Je to docela příkrý kontrast s dnešní dobou, kdy se ženy dávají mužům mnohdy velmi levně. Nejen že v předmanželském sexu ztrácí žena svou čistotu, ale když spolu žijí lidé na hromádce a mají děti bez svatby, muž nemá žádný závazek se o ženu postarat, když přijde problém.

To je přece smysl manželské smlouvy – že muž se zavazuje, že ženu ochrání v dobrém i zlém... Muž dnes zkrátka odejde, často ani neplatí alimenty.

Dříve když muž zemřel nebo se s ženou rozvedl, žena dostala mužův dar a byla aspoň po materiální stránce zajištěna. Pojďme ale zpět k příběhu...

I když byl Jákob bez peněz, obchodník Lában a Jákob se uměli domluvit. Bylo běžné, že ženich složil zástavu ve velikosti méně než 50 šekelů, Bible ji stanovuje maximálně na 50 šekelů stříbra (Dt 22,29). 50 šekelů byla mzda za 4 roky. A dar byl většinou menší než to. Když si ale přepočítáme nabídku Jákoba, vidíme, že 7 let služby je mnohem více. Je to velmi přehnané. Ba až otrocké. Musel být zaláskovaný až po uši. Tedy Jákob Ráchel opravdu chtěl. Muži, umíte si představit, že byste čekali na svou nastávající 7 let? Žádný sex a žádné romantické hry tak dlouho? Navíc, zadarmo pracovat 7 let pro jejího otce?

Pro dokreslení Lábanovy podmínky uveďme, že podle izraelského práva každého šestého roku museli být otroci propouštěni na svobodu. Tím nám chce příběh říct, že Jákob pro svou srdeční lásku pracoval více než dlouho. Mnohem déle a mnohem více než bylo obvyklé...

Ukazuje to na tajemnou realitu motivace mužského srdce. Přesvědčit některé muže k opravdovému činu je někdy velmi těžké. Zvláště jedináčky... Když ale Bůh přivádí do života muže ženu, najednou dokáže muž jednat jako skutečný muž.

Čím to je, že krása ženy dokáže mužovo srdce tolik pozvednout a tolik jej motivovat? Ach ta ženská krása. Je půvabné, jak vás ženy Pán Bůh stvořil. A je o to krásnější, jak se z muže držícího se matčiných sukní, muže neschopného tvrdé práce, jakým byl Jákob, stává postupně otřelý mazák a Boží muž. Ale to Bůh musel provést Jákoba ještě důležitou zkouškou.

C. 21-30 Podvodník podvede podvodníka

Posuňme se v příběhu dál, do veršů 21 až 30. Vidíme, že Jákobovo jednání je odplaceno. To, co udělal druhým se mu teď samotnému stalo. Přísloví, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá, se naplňuje. Podvodník je podveden někým otřelejším, než je on sám...

Po sedmi letech služby Jákob běží za Lábanem a dožaduje se své odměny.

Každý den chodil dřít do práce s myšlenkou na Ráchel. Až jen budeme spolu. Po sedmi letech se stal z mladíka muž a již znal cenu tvrdé práce. Nebyl to již nedospělý chlapec a chápal teď mnohem lépe svět, ve kterém žil.

Lábane, dej mi konečně moji ženu. Lában velmi neochotně souhlasil a byla svatba. A to by měl být happy end. Když se konala svatba, byla svolána celá rodina. Samozřejmě se zapomnělo na Jákobovu rodinu, na jeho maminku a bratra... jeho otec již zemřel a rodiče Jákoba nemohly varovat před strýčkem, který byl nejen skrblík a byl více než jen dobrým obchodníkem... Příběh mistrně líčí, jak byl Jákob podveden zkušenějším podvodníkem. Jákob a Ráchel měli krásnou svatbu.

Když ale měl pro Jákoba nastat onen toužený okamžik setkání s Ráchel, příběh nás nepříjemně šokuje. Ráchel byla tajně vyměněna za Leu. Jákob nevědomky spal s jinou ženou. Já tomu říkám situace, kdy teče příliš mnoho vína a je příliš temná tma... A to nemluvě o závoji, který zakrývá pravdu... Jákob spal se svou ženou, ale když se ráno probudil a uviděl v posteli Leu, byl zaskočen. Nevěděl, co se děje. Je to jako špatný vtip. Představte si, že byste měli kocovinu a probudili se s cizí ženou ráno v posteli. Trochu to připomíná text české písničky s cizí ženou v cizí posteli.

Až na to, že Jákob nespal v cizí posteli, ale ve své vlastní posteli. Takže píseň by se pak jmenovala, s cizí ženou ve své posteli. Nebo ještě lépe, s vlastní ženou ve své posteli. Ale s kterou ženou? Takže Jákob šokem křičel - Co tu děláš, Leo? A pak se nejspíš držel za hlavu a křičel to je ale.... A již se mu nejspíše míhaly myšlenky na vraždu příbuzného. A jak víme z kontextu, Pán Bůh si nejspíše řekl: „mám tě:)!!“. Bůh samozřejmě není škodolibý či zlý, ale provádí Jákoba důležitou lekcí.

Trochu to připomíná situaci, kdy David spí s Batšebou, nechá odstranit jejího manžela a myslí si, že to dokonale zakryl. Najednou přichází prorok Nátan a zjevuje Boží vůli. Povídá Davidovi podobenství a David reaguje jako správný král a říká: ten muž musí zemřít. Nátan odpovídá: ten muž jsi ty! Bůh je mistrem načasování a velmi pečlivě připravuje situace v našich životech, aby nám ukázal na naše slabosti a hříchy. Nedělá to ze škodolibosti, ale chce, abychom se poučili a šli do sebe. V případě Davida to bylo okamžité pokání a musel též projít utrpením.

V případě Jákoba následoval další trest. Místo aby činil pokání vidíme, že svůj hněv obrací ne na sebe, ale na Lábana. Nachází si viníka. Nevidí, že jde o Boží jednání, kdy Bůh dovoluje Lábanovi podvést Jákoba, aby mu ukázal na jeho prohnilý charakter. Jákob běží za Lábanem a křičí na svého strýčka: proč jsi mi to udělal? Proč jsi mě oklamal? Copak jsem pro tebe nedřel jako mezek? Vidíme dospělého muže, který se stále chová jako kluk. Copak se nic nenaučil? A Lában jistě potěšen úspěchem z nastražené léčky, dodal: můžeš mít i Ráchel... dokonči to, čím jsi povinen své ženě, ať máte potomka a pak ti dám i Ráchel. Lában měl Jákoba přesně tam, kde ho chtěl mít... Nastavil ale neuvěřitelně tvrdé podmínky. Nepřiměřeně velkou platbu žádal i za druhou dceru. Jákob nakonec souhlasil. Kolik z nás bychom v této chvíli utekli? Kdo by byl ochoten přistoupit na 7 let další služby? Jak bys jednal na Jákobově místě? Vždyť mohl s Ráchel utéct... Jákob místo toho přijal Lábanovy podmínky a kapituloval.

Text nám říká zajímavou věc: 7 let služby za Ráchel uplynulo jako pár dní. Následujících 7 let ale nebylo jako pár dní... Byly to těžce vydřené roky života. 14 let pracoval jako otrok pro svého nenasytného strýce. Lában byl zkrátka podvodník, jak vidíme, měli to v rodině. Jaká sestra, takový bratr. Vždyť to byla Rebeka, která navedla Jákoba, aby vymohl na svém otci požehnání. A byl to Jákob, kdo podvedl svého otce a bratra. Ironií je, že tak jako Jákob podvedl svého bratra a na smrtelné posteli svého umírajícího otce, tak podvedl jeho strýc Lában teď jeho.

Už jistě chápete zákon setby a žně... Jak zaséváte, tak sklízíte. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Příběh by končil velmi smutně, pokud bychom v něm neviděli něco důležitějšího. Nekončí jen myšlenkou, že podvodník je podveden lepším podvodníkem a ten musí také makat, aby dostal to, co chce. Na našem dnešním příběhu vidíme krásně, jak dostal Jákob facku od samotného Pána Boha. To v tuto chvíli ještě nevidí. Má 7 dalších let na to, aby se naučil důležitou lekci o zákonu sklizně. Má 7 dalších let na to, aby pochopil, je to Boží lekce. Později vidíme, jak se musí postavit svému bratru a dokonce samotnému Pánu Bohu, který mu jako anděl zlomí kyčel, aby se naučil, že již není malým klukem, ale je povolaným Božím služebníkem. Jeho jméno Pán Bůh změnil z Jákoba podvodníka, Jákoba úskočného na jméno Izrael – a skrze jeho dvě ženy a jejich služebné se stává otcem 12 kmenů Izraele. A nakonec z jeho syna Judy pochází Ježíš, náš Spasitel.

V čem se tedy můžeme poučit ze zákona žně a setby? Jak pro nás platí ono Jak zaséváš tak sklízíš? Když někoho podvedu a myslím si, že mi to projde, může se stát, že později dojdu do bodu, kdy se mi to vrátí. Jak se říká, Boží mlýnu melou pomalu, ale jistě. Jak jednám s druhými, druzí budou v budoucnu jednat se mnou. Co je ale povzbuzující? Bůh si navzdory lidskému hříchu naše zvrácené a ujeté jednání používá k tomu, aby ze zlého vytěžil něco dobrého. Jákob se postupně poučil ze svého jednání a z úskočného Jákoba se stává Boží muž. Usmiřuje se se svým bratrem a jedná ve víře. Postupně se z netrpělivého a vypočítavého Jákoba stává Boží Izrael.

Stejná věc platí i pro nás! Zákon setby nás varuje, že existuje Boží spravedlnost, která jedná. A navíc, pokud jsme věřící, vidíme Boží milostivé jednání. Bůh nás provází Jeho školou, ve které nás postupně mění a tvaruje. Z nedokonalých a hříšných lidí činí Boží muže a ženy. Z úskočných Jákobů tvoří Jeho lid. Vždyť nás tolik miluje, protože je naším Pastýřem a Pánem. Bůh se usmívá, ne škodolibě, ale s láskou, když vidí, že dojdeme do bodu, kdy dostáváme zrcadlo. Když si uvědomujeme zákon setby, můžeme růst. Když si uvědomujeme, že někdo jiný jedná stejně tak jako my, můžeme prosit Boha o změnu srdce. Dokonce je to tak, že si Bůh někdy používá nevěřící lidi, aby nám ukázal naše vlastní chyby. Samozřejmě nejen nevěřící. Posuďte sami, nevztekám se často na toho, na kom vidím vlastní chyby?

Když se zlobím na manželku, že nechodí včas, není to proto, že sám na sobě nesnáším, že chodím pozdě? Nebo na dětech, když vidím jako v zrcadle sám sebe? Nebo v lidech, které vedu, když vidím vlastní charakterové defekty? Když nám naše chyby dává Bůh poznat, není to proto, že je Bůh zlý. Naopak, je to proto, že nás miluje a záleží Mu na nás. Nechce, abychom zůstali hříšní, ale postupně nás mění k Jeho slávě. Vytahuje nás z hříchů, aby si nás mohl použít.

Skončím citátem z nového zákona. Svatý apoštol Pavel říká v listu Římanům 8,28: Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kteří milují Boha. Tedy Bůh si může použít i utrpění a špatné věci v našem životě, aby nás učinil více podobné Jeho Synu. Mám pro vás na závěr jeden jazykový špek. Víte, že slovo učedník má v latině i angličtině stejný kořen jako disciplína? Disciple, disciplína. Tedy, koho Pán Bůh miluje, toho s křížkem navštěvuje. Chceš-li být podobný jeho Synu, nezdráhej se ve víře přijímat nejen dobré, ale i to těžké a náročné z rukou dobrého Boha. Vždyť Bůh nás miluje a chce pro nás ne to snadné, ale to nejlepší. Amen.

Podobenství o neplodném fíkovníku Lk 13,6-9

Úvod

Milé sestry a bratři, přátelé, jsme s manželkou Mirkou moc rádi, že jsme tu v tuto novoroční neděli s vámi. Děkujeme za pozvání od br. kaz. Kalety. Když jsem přemýšlel nad textem, který by se hodil pro novoroční bohoslužbu, uvažoval jsem nad tématem nových začátků. Jsou lidé, co mají rádi nové věci. Rádi začínají nové projekty, novou spolupráci. Někteří lidé rádi kupují nová auta nebo počítače... Rádi chodí na nová místa a mají rádi změny. Naopak, jsou lidé, kteří mají rádi staré věci, neradi věci mění. Pamatuju si, že jsem používal plnící pero od první třídy základní školy až do třetího ročníku na střední. Bylo to pero s želvičkou. Mělo pro mě citovou hodnotu, protože to byl dárek od tatínka. Želvička už byla v deváté třídě hodně vybledlá a když se začalo pero rozpadat a už nefungovalo a nebylo možné ho opravit, koupil jsem si nové. Na jednu stranu mi to bylo líto, ale uvědomil jsem si, že někdy je změna nutná. Pro některé lidi i malé změny vyvolávají úzkosti a při sebemenším náznaku změny reagují alergicky. Souvisí to samozřejmě i s generační otázkou a s otázkou osobnosti. Změna sama o sobě není ani dobrá ani špatná, jde o to, co měníme, kdo se mění a jakým směrem má změna jít.

Přemýšlel jsem nad tím, co by nám asi k tomu řekl Pán Ježíš. Pán Ježíš volal své učedníky ke změně charakteru a k duchovnímu růstu. Podívejme se v následujících minutách na jedno provokativní podobenství z Lukášova evangelia z 13. kapitoly, verše 6-9. Podobenství se jmenuje o neplodném fíkovníku nebo chcete-li Fíkovník bez fíků.

Neplodný fíkovník

6 Potom jim pověděl toto podobenství:

"Jeden člověk měl na své vinici fíkovník;

přišel si pro jeho ovoce, ale nic na něm nenalezl.

(6.1) Komická situace

Podobenství začíná komickou situací. Jedlík vyráží na fíky. Situace je o to komičtější, že jde již po šesté. Fíkovník totiž v oblasti Palestiny zraje dvakrát do roka. A pokaždé, když vyrazí na fíky si jedlík řekne, mám rád fíky, už se těším, až si dám. Jak se asi musí náš jedlík cítit, když se pokaždé musí vracet s prázdnou. Možná je to bohatý jedlík a má hodně fíkovníků a když jeden nerodí, není to žádná katastrofa. Ale dlouhodobé zklamání může vést k frustraci a ke zlosti.

(6.2) Kontext

Synopse

Podívejme se ještě na souvislosti s dalšími verzemi tohoto podobenství v Markovi a Matoušovi. Je to příběh o prokletí fíkovníku v Markovi 11, Matoušovi 21 a a poučení od fíkovníku v Lukášovi 21. V poučení od fíkovníku v Lukášovi 21 nás Ježíš varuje, že Boží království přijde nečekaně a rychle. Listy fíkovníku mají tu vlastnost, že velmi rychle na konci jara zelenají a už už je tu léto. V paralelních verzích Marka a Matouše o prokletí fíkovníku zase vidíme překvapivou reakci Ježíše, který prokleje fíkovník za to, že nemá co nabídnout. Můžeme v tom vidět neužitečnost fíkovníku bez fíků. Fíkovník nedostane druhou šanci. Je prokletý a už nerodí nikdy. Je to velmi tvrdý konec. Kontext je také velmi zajímavý. Ježíš krátce poté, co prokleje fíkovník, jde do jeruzalémského chrámu a zpřevrací stoly směnárníkům. Tedy jde o jasné varování Izraeli, aby si dával pozor. Kdybychom situaci vztáhli na nás, musíme si také dávat pozor, aby se církev nestala neužitečnou a nepřestala plnit svou důležitou úlohu. Církev je tu pro to, aby ukazovala ke svému Pánu. Má jako krásná nevěsta ukazovat ke svému ženichovi a svými dobrými skutky a mocným slovem evangelia ohlašovat příchod Božího království. Může se nám ale stát, že se zasekneme na mrtvém bodě a místo přinášení evangelia světu se uzavřeme a začneme si hrát na vlastním písečku, starat se jen o sebe a přestaneme vnímat trpící svět kolem nás. Kontext Lukášova evangelia je ještě zajímavější. Ježíš od 54. verše 12. kapitoly káže zástupu, že jsou sice schopni posoudit, kdy podle mraků přijde déšť a kdy podle vanutí větru od moře či pouště bude horko, ale nejsou schopni odhadnout ani duchovní krizi, ani přicházející politickou krizi s Římem. Do toho vpadne další krize. Pilát nechá popravit Galilejské poutníky, kteří přišli slavit do Jeruzaléma a několik svědků dorazí na místo, kde Ježíš káže. Komplikovaná situace. Co by měl udělat? Má rezignovat a říct, můžou si za to sami? Má vést dav pobouřených galilejců do vzpoury proti Římanům? Ježíš reaguje opět nečekaně. Uvádí jiný historický příklad, kdy zemřeli nevinní lidé. Ukazuje tedy, že Pilát nechal zavraždit nevinné. Nezaměřuje se ale na toho, kdo to způsobil. Tím byl evidentně Pilát. Ukazuje zástupu, co musí udělat. Musí činit pokání a obrátit se k Bohu. „pravím vám, nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete." Ježíšovi se podařilo obrátit pozornost k hříchu lidí a pak pověděl jako ilustraci podobenství o neplodném fíkovníku. To jsme tedy měli kontext evangelií.

Starý zákon

Když se podíváme do starého zákona na místa, kde se mluví o fíkovníku, vidíme tři okruhy výskytu. Za prvé, autor ukazuje k hojnosti a klidným časům. Příkladem takového místa je pátá Mojžíšova 8,8. Fíky, spolu s pšenicí, ječmenem a vinnou révou, společně s olivovým olejem a medem jsou symbolem hojnosti. Kontextem je země zaslíbená, mlékem a medem oplývajícím. Tedy fíky symbolizují plnost a hojnost Božího požehnání. Tedy mít fíky znamená mít Boží požehnání, nemít fíky ukazuje na opačnou situaci, strádání a prokletí. Za druhé, autor ukazuje k nedostatku a soudu. Například v malých prorocích, Joel 1,7 Zpustošil mou vinnou révu, polámal můj fíkovník, kůru z něho sloupal a pohodil... nebo v proroku Jeremiášovi 8,13 sklidím je nadobro, je výrok Hospodinův, na vinné révě nezbudou žádné hrozny, na fíkovníku žádné fíky, jen zvadlé listí. Autor varuje před Božím soudem. Hospodin stáhne své požehnání a varuje svůj lid i neverbálně – symbolicky – přestane úroda, fíkovník nenese fíky. A konečně za třetí, výhled na klidné časy, budoucí rozměr fíků.

S tím se setkáváme i v evangeliích, v Lukášovi 21 je to fíkovník, který ohlašuje příchod Božího království. Ve Starém zákoně jmenujme Zachariáše 3,10 onoho dne, je výrok Hospodina zástupů, pozvete jeden druhého pod vinnou révu a pod fíkovník. Tedy jedná se o prorocký rozměr přicházejícího pokoje pro Izrael. Prorok ohlašuje, že po Božím soudu a pokání lidu přijde pokoj Boží.

Tedy Fíkovník symbolizuje trojí rozměr Božího jednání. Dostatek fíků vyjadřuje Boží požehnání, nedostatek fíků ohlašuje přicházející Boží soud a zaslíbení fíků zase symbolizuje přicházející Boží království.

(6.3) Fíkovník

Podívejme se na samotný fíkovník z botanického hlediska. Mám pro vás malý kvíz. Který z těchto stromů má nejdelší juvenilní stádium? Juvenilní stádium je fáze růstu stromu, kdy ještě nenese žádné plody a semena. Za a) jabloň. b) ořechovník. c) fíkovník. (moderovat kvíz). Správná odpověď je ořechovník, juvenilní stádium trvá 10-20 let, pak je to jabloň, 5-12 let. A nejkrátší dobu má fíkovník. Je ale zajímavé, že fíkovník začne rodit až po třech letech... Tedy z botanického hlediska je normální, že fíkovník nerodí první tři roky. Tedy náš jedlík přichází již šestkrát zbytečně, ale pokud by to byl skutečně znalec stromů, věděl by, že první tři roky není fíkovník z hlediska plození k ničemu. Náš pán vinice říká vinaři:

7 (Řekl vinaři:)

'Hle, už po tři léta přicházím pro ovoce z tohoto fíkovníku

a nic nenalézám. Vytni jej! Proč má kazit i tu zem?'

(7.1) Role

Podívejme se stručně na obsazení v našem malém příběhu. Za prvé je tu náš pán jedlík. Působí velmi netrpělivě a frustrovaně, zvláště když víme, že chce na začátku stádia plodnosti strom ufiknout. Nebylo by lepší počkat? Podle tradičního výkladu je oním jedlíkem Hospodin. Je samozřejmě možné říct, že Hospodin očekává od svého lidu poslušnost a také od nás, Kristovy církve očekává věrnost a že budeme duchovně růst, to je jistě pravda. Na druhou stranu, pokud bychom šli s tímto výkladem dál, hned v zápětí se dostáváme k dalšímu problému. Nejen že Hospodin působí dost netrpělivě, ale máme tu i další roli vinaře. Vinař je tradičně spojován s Pánem Ježíšem, který je naopak trpělivý a přimlouvá se u pána vinice, aby ještě rok počkal. Ale pokud fíkovník začíná plodit až po 3 letech, není náš pán poněkud neinformovaný či unáhlený? A tady bych si dovolil polemizovat s tradičním výkladem. Hospodin není ani neinformovaný ani netrpělivý. A už vůbec bych nestavěl Syna proti Otci. To se nám stává v církvi poměrně často, že chápeme Boha Otce jako soudce, toho zlého, co nás chce trestat a Pána Ježíše jako toho hodného Boha, co nás chce zachránit. To ale není biblický pohled. Vždyť je to sám Bůh, sám Otec, Hospodin, kdo posílá vlastního Syna. Je to sám Hospodin, který se snaží svůj lid zachránit. Proto bych navrhoval jinou možnost. Co když je to tak, že tím jedlíkem je člověk. Je to Izraelita, který se dívá na skepticky na pohana. V našem případě jsme to vlastně my, spravedliví, svatí, kteří už máme přece moudrost a rozpoznání a víme, co se sluší a patří, a proto již víme, kdy a hlavně jakým způsobem by měl člověk být zralý. Já osobně vnímám podobenství jako varování vůči takovému postoji samospravedlnosti a souzení. Podívej na toho bratra, kouří. Podívej na toho bratra, bere si džíny do shromáždění. Podívej na tu sestru, jak má krátkou sukni. A to jsem hodně povrchní. Podívej se na toho bratra, jak mluví. Ano, změna charakteru je nutná a projevuje se i na vnějším chování a návycích. Pít alkohol a kouření je špatné. Ale někdy je třeba, aby působil Duch Boží a ne v první řadě člověk. Milý bratře, sestro, mluvím teď i k sobě, cítím se usvědčován Božím slovem, nesuď příliš rychle. Nesuďme, abychom nebyli souzeni. Vyjmi nejprve trám ze svého vlastního oka a pak uvidíš lépe, abys pomohl bratrovi či sestře vyjmout třísku z jeho/jejího oka.

(7.2) Tři roky

Stejně jako fíkovníku trvá tři roky, trvá i člověku nějaký čas, než dozraje. Tři roky není nakonec tak dlouhá doba. Uvažte Ježíšovy učedníky, že tři roky chodili s Ježíšem. Petr na konci třech let Ježíše třikrát zapřel. Teprve po třech letech se Petr změnil ze zbabělce a cholerika na Božího muže, na jehož skále, Kristus postaví svou církev, na učení apoštolů a proroků, jak praví Pavel. Nebuďme proto příliš rychlí v souzení a posuzování, ale raději hleďme moudře rozsuzovat a vidět vlastní hřích a buďme rychlí k pokání.

(7.3) Varování: fíkovník má nůž na krku

Jak je to ale s fíkovníkem? Fíkovník dostal v Lukášově verzi nůž na krk. Lépe řečeno, vinař říká jedlíkovi, jestliže ani po tomto roce nic nebude, pak si jej usekni. Fíkovník je varován, aby skutečně nesl fíky, jinak skončí špatně.

8 (Vinař) mu odpověděl:

'Pane, ponech ho ještě tento rok,

až jej okopám a pohnojím.

9 Snad příště ponese ovoce;

jestliže ne, dáš jej porazit'."

(9.1) Boží soud nad hříchem a Boží milost s námi

Pomysleme na Boží soud. Skutečně, realita našeho hříchu je až obludná. V našem srdci je pýcha, potřeba soudit a napravovat a často to není láska. V našem srdci je potřeba usvědčovat, ale když dojde na lámání chleba a přijímání kritiky, jak jsme vůbec na tom? Já na tom osobně dobře nejsem. Jak umíš přijímat kritiku, milý bratře, sestro? Jsi rychlý(á) k hodnocení druhých? Rád(a) se ujímáš třísky bratra svého a svůj vlastní trám nepozoruješ? Uvažme Boží soud. Boží soud soudí soudce, protože Hospodin je jediný soudce, který bude spravedlivě soudit. Považme ale také Boží milosrdenství a trpělivost s námi. Vždyť je to Bůh sám, kdo posílá vlastního Syna, aby nás nemusel odsoudit. Soudce soudí sám sebe, aby viník došel odpuštění. Jaký to paradox! Ne ale viník obecný, ale viník, co svou vinu přizná a jde ke kříži. Kristův kříž je totiž jediný lék, který nás může uzdravit. Jeho ranami jsme uzdraveni říká prorok Izajáš.

Proto člověče, nespoléhej na nic jiného než Boží milost. Vem si příklad z fíkovníku. Boží království přichází. Fíkovník nenese fíky. Co bude dělat? Přijde vinař a fíkovník pohnojí a okopá, aby fíky nesl. Bratře, sestro, dovol Ježíšovi ošetřit Tvé rány a jdi směle k Němu, vždyť On je na Tvé straně a má Tě rád.

(9.2) Otevřený konec

Zbývá jen dopovědět příběh. Teď bychom čekali nějaké rozuzlení a poučení. Ale ono nepřichází. Protože příběh o neplodném fíkovníku je otevřený. Ani nevíme, jestli jedlík – pán vinice dá na vinaře a nebo nechá fíkovník porazit. Vždyť je to jeho volba. Přál bych si dát fíkovníku ještě ten rok, zvlášť když vím, že jsem také fíkovníkem bez fíků. Stejně tak nevíme, jestli se fíkovník poučí a zda ponese fíky. Takže v tom je také pravdivost podobenství. Ne všichni, kdo slyší evangelium se obrátí a začnou Ježíše následovat. Ale věřme tomu, že Otec chce, aby se všichni k němu obrátili, Ježíše následovali a Boha a bližního milovali.

(9.3) Nový rok jako příležitost k nesení ovoce

Milé sestry, milí bratři, Kristovi přátelé, přál bych nám všem, abychom v tomto novém roce 2013 nebyli těmi netrpělivými jedlíky, kteří už už by káceli. Přeji nám všem hodně trpělivosti, laskavosti jeden k druhému a pevnou víru v zaslíbení Pána Ježíše, že se rychle vrátí a Boží království s ním. Proto dál můžeme růst ve víře a více se Pánu odevzdávat, dokud si nás neodvolá nebo sám nepřijde.

Skončím citátem z malého proroka Abakuka. Je to úžasné zaslíbení pro nás.

Abk 3,17-19

17 I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl,

18 já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat ke chvále Boha, který je má spása. 19 Panovník Hospodin je moje síla. Učinil mé nohy hbité jako nohy laně, po posvátných návrších mi dává šlapat.

Amen.