Úvod
– osobní příběh
Pamatuju
si, když jsem bydlel na faře, že jsem jednou v neděli chtěl prát
prádlo. Měli jsme s farářem dohodu, že když si budeme chtít
vyprat, můžeme přijít za ním a vyprat si v jeho pračce. To bylo
od něj štědré a laskavé. Vzal jsem ošatku s prádlem a zaťukal
jsem na jeho dveře. Po nějaké době jsem uslyšel kroky a dveře
se otevřely. Mile jsem se usmál a řekl jsem faráři, že bych si
chtěl vyprat prádlo. A pan farář mi odpověděl, “je neděle,
den odpočinku, dnes se prát nebude, na shledanou.“ Byl jsem
naštvaný a okamžitě jsem ho odsoudil jako zákoníka. Co to má
být? Nebyl snad stvořen den odpočinku pro člověka a ne člověk
pro den odpočinku?
Tuto
neděli, kdy slavíme svátek Kristova vzkříšení, tak jako každou
neděli, máme poslední kázání v sérii Desatero, směrovky ke
svobodě. V prvním kázání jsme si pověděli, že Bůh nás
povolal do opravdové svobody. Desatero již pro nás není
povinností, zákazem či příkazem, ale je konstatováním našeho
jednání, které vyplývá z živého vztahu s Bohem. Tedy
nezabiješ, nepokradeš, nesesmilníš atd se pro nás stává –
nezabíjím, nekradu a nesmilním. Tedy člověk, který je zasažený
Boží láskou svobodně nejedná jinak než z lásky. Tuto notu
posledně Larry prohloubil o jednu zásadní věc. Klíčovou věcí
ve vztahu s Bohem je poslušnost, ale není to poslušnost vynucená,
poslušnost vnější, ale je to poslušnost motivovaná láskou k
Bohu, tak jako Bůh miluje nás.
Dnes
budeme pokračovat v naší sérii na Desatero tématem svěcení dne
odpočinku. Uvědomíme si, že den odpočinku je darem od Boha,
který nám dává svobodu od lopocení se v potu tváře a je
povoláním do opravdové svobody Božích dětí. Ježíš přece
říká: Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste
přetíženi a já vám dám odpočinek. Vezměte na sebe mé jho a
učte se ode mne... Tedy v tomto duchu budeme vykládat páté
přikázání budeš světit den odpočinku. Kázání jsem rozdělil
do třech částí. Za prvé, odpovědi na časté otázky ohledně a
námitky proti svěcení dne odpočinku. Za druhé, vysvětlíme si,
co den odpočinku pro nás skutečně znamená, jak se na to dívá
Boží slovo. A za třetí, uvidíme prakticky, co s tím můžeme
dělat.
- Odpovědi na časté otázky (námitky)
- Proč slavíme jako křesťané v neděli a ne v sobotu? (neděle)
První
a nejčastější otázkou, kterou dostávám a věřím, že možná
někdo z nás si tuto otázku pokládáme je, proč vůbec slavíme
den odpočinku v neděli a ne například v sobotu nebo jiný den v
týdnu?
Ač
se může zdát odpověď jednoduchá, není to tak jednoduché.
Mohli bychom jednoduše říct, že Kristus třetího dne po své
smrti slavně vstal z mrtvých a na památku této zásadní události
křesťané od rané doby slaví neděli. Ano, byl by to dostatečný
důvod, proč ale některé církve, například adventisté slaví v
sobotu? Když je to tedy tak jasné a jednoznačné, proč všichni
neslaví v neděli? A dostáváme se do problémů. Také židé
slaví v sobotu a ne v neděli... Takže to tak jednoduché není.
Křesťané se navíc od prvních chvil scházeli v synagoze spolu se
svými židovskými bratřími a vůbec netoužili založit nějakou
nezávislou organizaci, tak se jistě scházeli v sobotu. Ale
postupně se začala církev osamostatňovat, to vidíme již v
prvním století v knize Skutků v městě Antiochii a bylo
zapotřebí, aby se křesťané nějakým způsobem vymezili vůči
židovství. Takže neděle je také výsledkem historického vývoje.
Pro dnešního člověka je důležité, že se na jednom dni
dokážeme shodnout a protože křesťan není jen jednotlivec, ale
je vždy součástí společenství, díky Bohu, že se drtivá
většina křesťanských církví shoduje, že neděle je
bohoslužebným dnem a ne například středa, pátek nebo sobota, to
bychom se totiž možná vůbec nesešli...
- Co je dovoleno a co není?
Druhá
námitka, o trochu hlubší se dá pojmenovat asi takto... Dobře,
dobře, řekněme, že skutečně v Bibli je napsáno, že máme
světit neděli. Dejme tomu, že Bůh skutečně říká, že to máme
dělat. Co tedy můžu dělat a co už ne? Co už dělat nesmím a
kam až můžu zajít? Takový přístup, ač se může zdát na
první poslech praktický nebo chcete-li, zní dokonce zbožně –
vždyť je psáno: víre se uskutečňuje ve skutcích, víra bez
skutků je mrtvá... takový postoj nedostatečně chápe důvod
našeho jednání a vlastně ignoruje evangelium – dobrou zprávu o
Boží lásce k nám – a redukuje den odpočinku na výčet
povinností a zákazů. Jak jsme již s Larrym zdůraznili, desatero
chceme chápat spíše jako povolání ke svobodě a poslušnost Bohu
je motivována láskou. Tedy to znamená to, že nemůžeme prostě
redukovat páté slovo desatera nebo den odpočinku na určité
pokyny ke správnému životu, protože tu je v sázce mnohem víc.
Je tu v sázce samotný vztah k Bohu a radost, která spočívá ve
vědomém následování Krista a rozumění důvodu, proč je to
správné. Také se vám stává, že vám přijde smska a v ní
stojí – můžu podle Bible udělat to a to? Boží slovo jde vždy
do srdce a Pána Boha zajímá kromě našeho jednání i náš
postoj a důvod, proč něco děláme. Když jsem v úvodu zmínil
praní prádla, více než souhlas nebo nesouhlas k praní je
důležitý důvod, který nás k činnosti vede. Tedy, když budu
prát, činím to svobodně a neobere mě to o čas, který bych mohl
strávit s Pánem? Je uskutečnění této důležité praktické
činnosti natolik důležité, že s ní nemůžu počkat do pondělí
nebo si vyprat dřív? Z vlastní zkušenosti vím, že když se
vrátím po týdenním pobytu domů a nemám žádné čisté prádlo
je to docela problém. Ano, mohl bych si jednu košili, ponožky a
spodní prádlo odložit na neděli a je to asi řešení dilematu –
„prát či neprat“, ale někdy prostě člověk nepřemýšlí
tak dopředu. A pak když v neděli budu sedět v kostele špinavý a
upocený a budu v mysli svázaný vědomím, že se na mě druzí
dívají, protože jsem špinavý, pak mi to příliš svobody
nedává. Pak bych možná měl raději poslechnout Boží slovo:
člověk je Pánem nad sobotou a ne sobota nad člověkem. Desatero
má za cíl jít do našeho nitra a ukazovat nám motivy srdce.
Věřím, že Ježíše mnohem více zajímají motivy našeho srdce,
než preciznost v uskutečňování konkrétních předpisů, ať
jsou sebe víc důležité.
- Není desatero a svěcení dne odpočinku přežité?
(člověk potřebuje odpočívat)
Další
typickou námitkou je, zda desatero samo o sobě není přežité a
zda skutečně ještě v dnešní pokrokové společnosti potřebujeme
den odpočinku. Když se zamyslíme nad praktickým smyslem desatera
a zvláště nad pátým přikázáním o svěcení dne odpočinku,
dojde nám, jak je pomýlené nechtít nikdy vypnout a odpočívat.
Už to zkoušel Napoleon zavést delší týden, už to vyzkoušel
Stalin a komunisti se o to také pokusili. Z dějin jasně víme, že
člověk nedokáže neustále pracovat. Nejsme stroje a odpočinek
prostě potřebujeme. Psychologie to nazývá psychohygienou a
sekulární svět si také uvědomuje, že je rozumné odpočívat. V
lidské DNA je zkrátka zakódováno, že je čas práce a čas
odpočinku, čas bdění a čas spánku. To dá rozum. 6 plus 1 rovná
se sedm je rovnice, kterou dal sám Bůh a když se ji pokusíme
změnit, dostaneme se do nesnází. Buď naší leností způsobíme
hlad a nedostatek nebo svým workoholismem způsobíme své vyhoření,
rozpad rodin a manželství a ještě horší problémy... Podobně
je pro křesťana pomýlené se vzdávat příležitostí slyšet
Boží slovo a modlit se. Křesťan, který prožil Boží lásku a
Jeho milost si bude neděle vážit a střežit si jí jako oko v
hlavě, protože je to jeho hlavní den, kdy může obnovovat své
síly duchovně ve vztahu s Bohem.
- Den odpočinku (Proč slavíme den odpočinku a jaký je jeho skutečný význam?)
A
tím se dostáváme k samotnému dni odpočinku. Když jsem přemýšlel
nad důvody, které Boží slovo uvádí ke slavení dne odpočinku,
našel jsem tři. Možná najdete další. Jsou to i tři vysvětlení
toho, co den odpočinku znamená pro nás. Jsou to stvoření, exodus
a vzkříšení.
- Stvoření (Gn 1-2 pp Ex 20)
Prvním
důvodem, proč slavit den odpočinku, je, že Bůh sám slaví den
odpočinku. Genesis 1,31 nám říká: Bůh viděl všechno, co
učinil a hle, bylo to velmi dobré. A byl večer a bylo jitro, den
šestý. Sedmého dne Bůh dokončil své dílo, které konal a
sedmého dne přestal s veškerým svým dílem, které konal. Bůh
sedmý den požehnal a posvětil ho, protože v něm přestal s
veškerým svým dílem, které Bůh stvořil a učinil.
V
tomto nádherném příběhu o stvoření je použité slovo šabat.
Šabat znamená doslova ustat v práci. To se dozvídáme ze
samotného příběhu. Bůh přestal s veškerým svým dílem. Bylo
dokončeno, Bůh byl spokojen a ohlédl se za ním a viděl, že bylo
učiněno velmi dobře. Je opravdu krásné a neméně zajímavé, že
tento důvod stvoření je uvedený i v textu Desatera v Exodu 20.
kapitole. Autor desatera nám připomíná, abychom světili den
odpočinku, protože Bůh šest dní tvořil a sedmého dne přestal
tvořit a začal se z díla radovat, viděl, že je to velmi dobré.
Zkrátka
a dobře, když se nám něco povede, je velmi moudré a smysluplné
se ohlédnout za svou prací a prohlédnout si ji a zrekapitulovat si
a zhodnotit, co se povedlo a co se nepovedlo. Když jsem v tomto
týdnu dokončil státnici a to byl poslední krok k dokončení mého
čtyřletého studia na fakultě, nezačal jsem okamžitě s další
prací, ale musím říct, že jsem opravdu přemýšlel a vracel se
zpět. Držel jsem v ruce index a procházel těmi čtyřmi lety na
škole, co pro mě znamenaly a co se mi podařilo a nepodařilo. A
zároveň je to pro mě další mezník, po 22 letech jsem poprvé ze
školy... Zkrátka když se nám něco podaří, je škoda hned
spěchat do něčeho dalšího, ale je třeba se ohlédnout, na
chvíli vydechnout a podívat se, co je za námi. Opravdu věřím,
že neděle je takovou příležitostí k takovému ohlédnutí se.
Bůh přestal sedmého dne, pro nás v neděli, pracovat a radoval se
ze svého díla. Proč bychom i my nemohli? Věřím, že se k Bohu v
této radosti z Jeho díla můžeme připojit.
- Exodus (Dt 5)
Druhým
důvodem či významem šabatu, dne odpočinku je exodus. Nádherný
text, který jsme dnes četli z páté Mojžíšovy nám připomíná
druhý důvod: již samotné desatero tak začíná: já jsem
Hospodin tvůj Bůh, který Tě vyvedl z egyptské země, z domu
otroctví, páté přikázání nám říká taktéž: vzpomeň si,
že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že Tě Hospodin, tvůj Bůh,
odtamtud vyvedl mocnou rukou...
Tedy
Izraelita doslova vzpomíná na den, kdy již nebyl otrokem, ale byl
svobodným. My také vzpomeňme na den, kdy nás Bůh povolal do
vztahu s ním a osvobodil nás z otroctví hříchu! Vzpomínáš?
Náš problém ale často je, že máme snad až příliš krátkou
paměť. Páté přikázání nám říká: vzpomeň si, jak Tě Bůh
zachránil. A proto slav den odpočinku. A to je již pozitivní.
Nejen že křesťan přestává dělat v neděli to, co dělá
normálně, protože to samé činil i Bůh, ale neděle je dnem, kdy
si aktivně připomínáme, co pro nás Bůh udělal a každý týden
dělá. Nezahoďme příležitost oslavit to, že je Bůh dobrý k
nám a má nás rád. Nebuďme zapomnětliví!
- Vzkříšení – Ježíš je Pánem nad šabatem (Mt 12)
Třetím
důvodem či vysvětlením dne odpočinku je vzkříšení. Ten nás
jako křesťany zajímá nejvíc. Tento důvod jsem rozdělil do
třech důvodů.
Ježíš
je Pánem nad šabatem, protože...
- protože Ježíš je Bůh (skrze něho a pro něho bylo všechno stvořeno)
- protože Ježíš je Spasitel (uzdravil nemocného)
- protože Ježíš nám dává věčný pokoj (vstal z mrtvých a porazil smrt a tak nás uvádí do věčného odpočinku) – pojďte ke mně všichni, kteří pracujete...
Četli
jsme překrásný novozákonní text z Matouše 12. kapitoly o Pánu
soboty, kde Ježíš uzdraví muže s ochrnutou rukou v sobotu.
Farizejové, střežitelé tradic a doslovní zachovávatelé zákona
jsou úplně rudí a chtějí Ježíše sprovodit ze světa. Ježíš
je zdá se trochu v rozpacích, ví, že je na křižovatce. Když
podlehne zákonictví farizejů, promešká příležitost k lásce.
Když bude milovat, bude nenáviděn farizeji. Co teď? Odpoví
takto: Kdyby měl někdo z vás ovci a ta mu spadla do jámy, copak
by ji v sobotu nezachránil? Oč je člověk cennější než ovce.
Proto je v sobotu dovoleno činit dobře. A pak tomu nešťastníkovi
pomohl od jeho nemoci a uzdravil ho. Dovolte mi nejprve několik
poznámek. Ježíš není rebelem a neříká nám, že šabat je
blbost. Vždyť Ježíš výslovně říká, že dokud nepomine nebe
a země, nepomine ani jediná čárka ze zákona. Uvědomme si, co
znamená, že Ježíš přišel zákon nikoliv zrušit, ale naplnit.
Za
prvé, tento příběh nás učí, že Ježíš je Pánem nad
šabatem, protože Ježíš je Boží Syn. K tomu se dostaneme již
příští týden, kdy začneme novou sérii kázání na list
Koloským, kde budeme mluvit o vyvýšenosti Krista. Tedy Ježíš má
plnou autoritu a právo vykládat smysl zákona. Já ani ty nejsme ve
stejné autoritě jako Ježíš. Navíc si při pozorném čtení
tohoto příběhu uvědomíme, že Ježíš neporušuje ani jediné
pravidlo šabatu, ale v samotné farizejské tradici je uvedeno, že
zachování života je nadřazeno úzkostlivému lpění na liteře
zákona. Tedy láska má přednost před zákonictvím. Nepochopme se
ale špatně, abychom nevylili vaničku i s dítětem. Tedy
zachovávat šabat je dobré a prospěšné, ale dělání seznamů
se zákazy a příkazy je zákonické. Když je člověk v nouzi, je
správné mu pomoci.
Za
druhé, Ježíš je Pánem nad šabatem, protože Ježíš je
Spasitelem. Ježíš je motivovaný láskou a chce tohoto ubožáka
zachránit. Tedy když chceme pomoci v lásce bližnímu a tím
naplnit šabat, jednáme správně. Opět je zde ale otázka rovnou
do srdce. Proč děláš to či ono v neděli? Opravdu je tvým
motivem láska k Bohu a bližnímu? Pokud můžu s čistým svědomím
odpovědět kladně, nehřeším, ale jednám správně.
Za
třetí, Ježíš je Pánem nad šabatem, protože Ježíš nám dává
věčný život. Ježíš učinil zázrak proto, aby muž pochopil,
že Ježíšovi je třeba důvěřovat a On je zdrojem naší
záchrany, jak v konkrétní potřebě, tak pro věčnost. Uvědomíme
si, že je to Ježíš, který pronesl krásná a osvobodivá slova o
odpočinku. Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a
jste přetíženi, já vám dám odpočinek. Říká to v 11.
kapitole Matouše, hned v předchozí pasáži před záchranou
člověka s odumřelou rukou. Zkrátka, Ježíš je Pánem nad
šabatem, protože nám dává odpočinek.
Když
to shrnu, neděli tedy jako křesťané slavíme ne především
proto, že nic-neděláme, jak napovídá název, ale proto, že
neděle vyjadřuje vzkříšení. V ruštině se neděle nazývá
vovzkrišenie, tedy vzkříšení. Ježíš je vzkříšen, vždyť
je Pánem nad šabatem. Je to protože, za prvé – je Božím
Synem, za druhé – je naším Spasitelem a za třetí – dává
nám věčný život a v neděli prožíváme odpočinek v jeho
náručí.
- Co to znamená prakticky?
Dostáváme
se do finále a zbývá nám poslední věc, jak mám jednat, co to
znamená pro mě prakticky?
- Jan Amos Komenský
Moc
se mi líbí rady Jana Amose Komenského na neděli. Dává nám
praktické tipy, jak můžeme strávit neděli, abychom ji
nepromarnili, ale naopak šabat naplnili jako den odpočinku s naším
Pánem. Jedna konkrétní rada je tato: pozvěte k sobě návštěvu
na oběd. Například bratra nebo sestru ze sboru a nebo někoho, kdo
je sám. Pokud to z praktických důvodů nejde, nakrmte někoho
hladového nebo pošlete jídlo nemocnému. Třeba je ve vašem okolí
někdo, kdo nemá co do úst nebo si nemůže sám uvařit. Láska je
praktická a jak říká přízemní, ale pravdivé přísloví,
prochází žaludkem... Další moc pěkná rada spočívá v užitku
z Božího slova. Pro Komenského nekončí neděle shromážděním
v kostele, ale naopak začíná. Když se dostaneme domů, je to
příležitost k dalším modlitbám, čtení Písma a k diskusi nad
tím, co jsme slyšeli v kázání. Boží slovo, které je jen
jednou vyslechnuté a není patřičně strávené, bývá zapomenuto
a pak nenese užitek v našich životech. Jak říká Jakub, nebuďme
jen posluchači Božího slova, ale jeho činitelé. Pokud by vás
tyto praktické rady zaujaly, můžete si půjčit časopis Brána,
ve kterém je článek od br. Asszonyho, ve kterém je komentář od
Komenského k neděli. Jmenuje se Neděle – den vzkříšení.
- moje zkušenost
Abych
se sám nezřekl zodpovědnosti za otázku: co s tím, zkusím
odpovědět sám za sebe... Mám prát či neprat? Mám vařit nebo
ne? Mám pracovat nebo přestat pracovat? Může kazatel v neděli
kázat či ne? Může sociální pracovník či osobní asistent
pomáhat a sloužit či nikoliv? Starý zákon by se nám vysmál –
na jednu stranu říká – přestaň pracovat a na druhé straně
říká, že záchrana života je přednější a nový zákon by nám
vynadal a přesměroval naši otázku na Ježíše – každý z nás
se musí modlit a hledat pro sebe Boží vůli. Nejsme povoláni k
zákonictví, ale ke svobodě. Nejsme povoláni k vytváření
seznamů, ale k modlitbě a posvěcení. Zkrátka, když dva dělají
totéž, není to totéž. Co je pro jednoho hříchem, může být
pro druhého dobrým skutkem. Pro nás s Mirkou to bylo také obtížné
hledání, které někdy hraničilo se zákonictvím. Musím vyznat,
že jsem na počátku tohoto hledání spáchal několikrát hřích
zákonictví a také známe druhý extrém, určitou liknavost ke
svěcení dne odpočinku. Věřím, že jsme se skrze oba extrémy
postupně propracovali k určitému středu, který neznamená ani
zákonictví ani lhostejnost. Pro mě je den odpočinku skutečně
svobodným dnem, kdy se nemusím učit do školy a necítím při tom
pocit viny, a zároveň vím, že sloužím Bohu, když jsem dnes ve
službě. Mirka se též snaží plánovat si neděle tak, aby
nemusela do služby, ale když to jinak nejde, pak neprožívá
pocity viny, když do služby musí. Zkrátka je to hledání, ale k
tomu nám Bůh dal svobodu, Božího Ducha a hlavně nám ukazuje do
srdce, abychom se vždy ptali, s jakým záměrem to dělám...
Pracuju v neděli ze strachu, že nebudu mít dost nebo je to proto,
že chci svobodně pomáhat a žehnat druhým? Pokud je to strach a
nebo nějaký soběstředný důvod, je na čase činit pokání a
nechat zaznít slovo šabat jako osvobození a uspořádat si
priority v životě. Pokud je to ale úzkostlivé střežení příkazů
a zákazů, je třeba hledat Pána a prožít Boží milost a
osvobození od zákonictví. Nezapomeňme ale také na to, že se to
netýká jen nás, ale i našeho posuzování druhých. Nezapomínejme
na to, že nejprve máme ze svého vlastního oka vyjmout trám a až
pak třísku z oka svého bratra či sestry. Proto místo střežení
a hlídání druhých lidí nás dnes Boží slovo povzbuzuje,
abychom střežili naše vlastní srdce a ptali se po Boží vůli
pro šabat, den Boží.
- závěr
Dovolte
mi dnešní kázání shrnout:
Shodli
jsme se, že je praktické slavit šabat, den odpočinku v neděli,
protože neděle má důležitý symbolický význam a má to i
praktické a historické důvody. Neděle, šabat má pak tři roviny
– stvoření, exodus a vzkříšení. Bůh stvořil vše v šesti
dnech a pak se sedmého dne radoval nad svým dílem, tak proč
bychom i my nemohli po tvrdé a těžké práci vydechnout a radovat
se z toho, co se nám povedlo? Máme si zároveň připomínat to, co
pro nás Bůh udělal a jak nás neustále osvobozuje. A nakonec to
nejdůležitější, Ježíš nám ukazuje, že je Pánem nad nedělí.
Protože je Božím Synem, Protože je naším Spasitelem a nakonec
protože je to On, kdo nám dává odpočinek. Pojďte ke mně
všichni, kteří tvrdě pracujete, a jste přetíženi, a já vám
dám odpočinek. Amen.
Skloňme
se nyní k tiché modlitbě srdce, ve které vyznejme Bohu, co děláme
špatně, co bychom chtěli změnit a co bychom chtěli dělat, aby
byl Bůh v našem životě více viditelný a jeho sláva byla více
zřejmá a my pak zažili větší radost v Něm.