pondělí 8. dubna 2013

Jen na lásce záleží 1. Korintským 13


Láska je...

Milí přátelé,
dnes začínáme velmi odvážnou plavbu na širokém a hlubokém moři lásky. Kdekdo už tu plul a kdekdo už se na tomto místě utopil. Necítím se oprávněný mluvit o lásce, ale na druhou stranu jsem si vědomý Boží lásky k nám a ta mi dává víru a odvahu o Boží lásce mluvit. Přišlo mi docela zábavné a musel jsem se zasmát, když si mě můj nevěřící kamarád pozval do školy povídat jemu a jeho spolužákům o křesťanské lásce v rámci jeho semináře... myslím, že se Pán Bůh musel smát a já zase stydět... Boží humor a láska nezná hranic.
Začínáme novou sérii zamyšlení na téma láska je... V následujících 4 týdnech budeme mluvit o nejdůležitějších z 15 slov, kterými apoštol Pavel v 1. Korintským popisuje křesťanskou lásku. Na naší plavbě nám ale hrozí dvě nebezpečí. První nebezpečí je abstrakce. Můžeme totiž natolik dobře teoreticky zvládnout pojem láska, že už nezbyde prostor pro skutky lásky. Láska je totiž sloveso, a proto se nám jaksi brání. Láska sama se brání uchopení do slov. Jak to dobře vystihla včera večer moje manželka, když jsem jí řekl, mám tě rád... Víš, že mi tolik nezáleží na slovech. Slova mají smysl teprve tehdy, když jsou vtělena do skutků. Pavel nám říká: kdybych měl tak velké poznání, že bych obsáhl všechna tajemství světa, ale lásku bych neměl, nic nejsem. Tak to je první nebezpečí, abstrakce. Láska musí být vyjádřena skutky, jinak to není láska. Láska je praktická. Proto budeme v následujících 4 týdnech mluvit o 15 slovesech, které lásku vyjadřují. Není to nic jiného, než co vidíme na životě našeho Pána Ježíše.
Druhým nebezpečím je naopak bezduché praktikaření a láska, které chybí důvod. Je to pak ještě láska? Lásky prázdný je dobrý skutek, který není založený na milování druhého člověka nebo také dobré skutky, které k ničemu nesměřují. Nesměřují např. k Bohu.


Můžou to být i prázdné skutky, které ani z ničeho nevycházejí. Nevycházejí z Boží lásky. Je to prázdná láska, která vlastně ani není láskou. Je to návod na praktikování dobrých skutků, ale stejně jako v prvém případě, není to křesťanská láska. Moudrý mnich a teolog Augustin řekl: miluj a dělej co chceš. Pokud víme, co je to láska, nezáleží na tom, co děláme, protože máme správnou motivaci. Pavel říká v našem textu 1. Korintským 13,3:
kdybych rozdal všechno, co mám, ano, kdybych vydal své tělo k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
Dnes se zaměřím na dva atributy lásky: trpělivost a laskavost. Nejprve se ale pokusme vymezit, co myslí Pavel láskou v našem kontextu a co jí nemyslí.

Korintování a láska
Apoštol Pavel ve své písni o lásce v 1. Korintským 13 používá známé řecké slovo agapé. Agapé znamená Boží láska. Láska od Boha k nám. Ale také láska od nás k Bohu.
Může ale také znamenat lásku k druhým. Je to láska, která je nesobecká. Láska, která nežádá nic nazpět.
Není to láska jako já na bráchu a brácha na mě... Není to nějaká vzájemnost, ale je to dar. Dar, který není dáván, abych za to něco měl... Když promyslíme následky významu tohoto slova, je to docela dost radikální. Má to zásadní důsledky pro osobní zbožnost, pro manželství, pro přátelství, pro církev i pro svět. Proto mi přijde jako velmi dobrý nadpis této kapitoly Hymnus na milosrdnou lásku. Agapé není erotická láska, není to ani bratrská láska, i když s ní souvisí, ale je to láska, která je založena v Bohu.
Je založena v milosrdenství. Je dobré si uvědomit souvislosti. Jaké? 13. kapitola je v kontextu bratrského společenství a duchovních darů. Pavel vysvětluje, jak má probíhat správně bohoslužba. V církvi v Korintu byl pěkný zmatek a za Pavlem přišli někteří delegáti o radu, co mají dělat. Pavel píše, že vše má probíhat řádně. Pokud má někdo duchovní dary, fajn, ale mají mít své správné místo. A pak se dostává k 13. kapitole, kde píše o lásce. Láska je nejvyšším duchovním darem. Pavel říká, že máme usilovat zejména o dary, které jsou ku prospěchu druhým, ku prospěchu společenství.
A říká, ukážu vám ještě vyšší cestu. Tedy jestli považuješ duchovní dary za něco významného, uvaž, jak významná je láska. Ne nadarmo Pán Ježíš řekl, podle vzájemné lásky vás poznají. Protože láska bývá často nepochopena, je důležité vymezit nejprve její význam. V dnešní době je láska často zaměněna za pocit náklonnosti. Naše „miluji tě“ často znamená „něco k tobě cítím.“ Málo kdy bychom nahradili slova miluji tě slovy „usiluji celým srdcem o tvé dobro“. Pokud ano, je to dobře. Málokdy člověk myslí za slovy miluji tě, „chci se za tebe obětovat, protože mě obdaroval Bůh láskou a já ti chci dát také tuto lásku“.
Ne nadarmo si v písničce u stánků na levnou krásu... autor povzdychne, jak málo je na světě lásky... láska je nedostatkové zboží. Láska agapé je totiž čin, je to nesobecké darování sama sebe druhému, aniž bych chtěl něco nazpět.
Je to docela ironie, když Pavel píše tato inspirující slova do společenství v Korintu. Lidé se tu mezi sebou soudí, zahýbají si a při večeři Páně dělají rozdíly mezi bohatými a chudými. Jaká je to láska? Korint bylo řecké kulturně bohaté přístavní město. Mělo dokonce dva přístavy.
Lidé byli nábožensky velmi horliví. Korinťané v Korintu postavili chrám Afroditě, bohyni lásky na vrcholku akropole. V městských chrámech sloužilo na tisíce kněžek lásky, chrámových prostitutek...
Je až s podivem, že právě sem píše apoštol Pavel dopis s kapitolou o lásce. Pavel zde strávil během své druhé misijní cesty, o které čteme ve Skutcích apoštolů 18 osmnáct měsíců, kdy založil v tomto rozmanitém městě sbor. Korinťané byli dokonce tak prostopášní a horliví v sexuální nevázanosti, že kvůli nim vzniklo sloveso korintovat, které bylo synonymem k sexuálním výstřelkům.
Pavel v 13. kapitole píše do Korintu dvě zásadní věci: Za prvé, jen na lásce záleží. Tak bych pojmenoval své dnešní kázání. Jen na lásce záleží. Třikrát ve verších 1-4 Pavel opakuje stejnou větu „i kdybych mluvil... ale lásku bych něměl... i kdybych měl... ale lásku bych neměl...i kdybych rozdal... ale lásku bych neměl“, jsem jen kus kovu, nejsem nic, k ničemu mi to není... Bez lásky tedy nemá nic smysl. Skutečná láska musí být prvním a posledním motivem jakéhokoliv skutku, jinak žádný dobrý skutek ani dar od Boha nemá žádný smysl... Věřím, že i proto Augustin řekl, miluj a dělej co chceš.
Podívejme se teď na slíbené dva aspekty lásky agapé. Modleme se přitom, abychom nespadli ani do jednoho z naznačených nebezpečí – abstrakce a praktikaření. Láska má důvod. Láska je čin.

Láska je trpělivá
Za prvé, láska je trpělivá. Lepší překlad je láska trpí. Dovolte mi to vysvětlit. Je zajímavé, že v řečtině je použité sloveso láska trpí. Láska je vyjádřena slovesem. Láska je tedy čin. Není to pocit, není to nějaký stav mysli či srdce, ale je to čin. Co znamená, že láska trpí? Znamená to zneužívání a to, že nemáme hranice?
Ne, pak bychom tomu říkali zneužívání. Láska není zneužívání. Trpí láska? Ano, trpí. Trpí dlouho. Doslova to znamená, dlouhé čekání nebo prodlévání mysli, než dá mysl průchod činu. Co to znamená? Bůh je Bohem, který je pomalý k hněvu. Nedá se prudce vydráždit. Proto nás nepřekvapí, že v 5. verši Pavel dodává, že láska se nedá vydráždit. Kdo miluje, je trpělivý. Dovolím si zde ocitovat kus kázání, které mě zaujalo v souvislosti s trpělivostí:
Trpělivost je sebeovládání, které neodplácí zlému stejným dílem.“ Zní to dobře, ale když nám někdo ublíží, odpovíme mu s trpělivostí nebo zlostí?
    Trpělivost je schopnost štědře přijmout opoždění nebo zklamání.“ Jak na taková opoždění nebo zklamání reagujeme my? Pro někoho je to opravdu těžké. A přesto je trpělivost schopností tohle přijmout bez toho, že bychom zahořkli.
    Trpělivost je vlastnost umožňující člověku zůstat pevně stát a jít dál i pod tíhou věcí. Možná se právě někdo z nás na takovém místě nachází. Možná jsou někteří z nás v těžkých podmínkách. Třeba vychováváte děti nebo se staráte o své stárnoucí rodiče anebo je váš nejdražší nemocný a vy trávíte spoustu času v nemocnici nebo domově. Jste unavení, ale trpělivost je hodnota, která říká „Tohle taky pomine, už to skoro pominulo a já můžu pokračovat.“
    Tady je moje oblíbená definice: „Trpělivost je poklidná vytrvalost založená na vědomí, že Bůh má vše pod kontrolou.“
Kazatel Jan Urban řekl: „Trpělivost znamená schopnost trpět. Často to také znamená zvládnout bolest a tiše snášet křivdu a bezpráví. To každý nedokáže. Jen trpělivý člověk má dlouhý dech a dokáže proto ovládnout i své rychlé reakce.“
Řecké slovo použité zde pro trpělivost je doslova " vysoký bod varu."

Zajímavé, že? Ale to nemá být pouze zajímavé... Ale je to důležité. Mít vysoký bod varu, protože Bůh má vysoký bod varu. Sám vím jako cholerik, že je pro mě velmi jednoduché vybuchnout. Kdybych neměl anděla strážného nebo jak to říct... kdybych neměl Boží milosti, vybuchnul bych dvacetkrát za den. Díky Bohu ale vím, že je možné se ovládnout. Vždyť je psáno, že ovocem Ducha je sebeovládání. Trpělivost působí sám Bůh v nás, když jsme vystaveni životadárnému slovu Božímu.
Jak toho docílit? Jak trpělivě milovat? Jak jsem citoval v jedné z uvedených definic. Trpělivost je poklidná vytrvalost založená na vědomí, že Bůh má vše pod kontrolou. Když tedy vím, že Bůh je v dotyčné situaci nebo vztahu s člověkem Pánem, nemusím se zlobit. Nemusím ztrácet půdu pod nohama.
Když si to tedy shrneme, chceš-li milovat, buď trpělivý s druhými lidmi.
Dovolte mi ocitovat oblíbeného autora Anselma Gruna z knížky Umění stárnout, co říká o trpělivosti a stárnutí...
Trpělivost znamená, že snáším někoho druhého s jeho chybami a slabostmi. To mi často připadá těžké. A znamená to utrpení. Trpím kvůli někomu druhému, ale přesto stojím na jeho straně. Nemám proti němu námitek. Přijímám ho takového, jaký je. Trpělivost je především ctností soužití. Aby se společenství dařilo, je potřeba trpělivosti. Aby staří lidé spolu dokázali žít v míru, potřebují trpělivost. Lidé ve vysokém věku už nejsou schopni nějak zásadně se měnit. Musí se navzájem přijímat takoví, jací jsou. Také od těch mladších v rodině to vyžaduje trpělivost.
Třeba byl otec vždy příkladem disciplíny. Nyní najednou ve všem polevil. Jeho stolovací návyky jsou ty tam. Kritika ho však bude jen zraňovat. Trpělivost druhého podepírá. Cítí naši podporu a účast. Nemusí se stydět za své slabosti. Uprostřed své neschopnosti cítí oporu a bezpečí.

Trpělivost musí mít ale starý člověk především sám se sebou. Když se mu něco nepovede napoprvé, potřebuje trpělivost. Starý člověk není trpělivý sám od sebe – existuje spousta seniorů, kteří se vyznačují extrémní netrpělivostí. Mají dojem, že u lékaře nebo v obchodě musí přijít hned na řadu. Nejsou ochotni čekat.
Starý člověk se musí rozloučit s iluzí, že všechno vyřídí tak rychle jako dřív. Musí dát sbohem své dřívější jistotě a spolehlivosti. Všechno trvá déle. Tělo zesláblo. Starý člověk se musí učit snášet sám sebe. Podstatným aspektem trpělivosti je nechat věci být tak, jak jsou, aniž bychom je hodnotili. Být trpělivý znamená souhlasit, že něco smí být takové, jaké to je. Trpělivý člověk snáší i sám sebe takového, jaký je. Dovoluje si mít nálady a chyby. Přestal cokoli posuzovat a zakazovat.
Nemyslím si samozřejmě, že jste staří nebo že já už snad stárnu... to ne... ale pokud miluji trpělivě, dokážu přijímat svou manželku, šéfa, bratra, sestru, otce, matku atd... takové, jací jsou, aniž bych od nich žádal okamžitou změnu. Milovat znamená přijímat druhé tak, jak jsou.
Takto uchopená láska a trpělivost vyžaduje další přemýšlení a projasnění, ale to nechám na biblickou skupinku nebo na další rozhovory při kávě. Buďte trpěliví:))
Za prvé, láska je trpělivá. A za druhé, láska je laskavá.

Láska je laskavá
Druhým z 15 aspektů lásky, o kterých Pavel mluví je laskavost. Je důležité říct, že překlady se neshodují, ekumenický překlad uvádí, že láska je laskavá, kralický a studijní překládá láska je dobrotivá, jeruzalémský překládá láska je ochotná. Po pečlivém studiu slova opět uvidíme, že jde o sloveso. Tedy nejde o nějakou abstraktní vlastnost nějakého ideálu. Jde o konkrétní jednání. Jaké? Asi bych dal za pravdu překladu, že láska je ochotná. Slovo v řečtině se dá přeložit jako být užitečný, ale také laskavý nebo milostivý.
Opět vidíme, že dobrým nadpisem celé 13. kapitoly je milosrdná láska agapé. Láska je milosrdná. Láska je ochotná.
Protože láska je čin, uvedu tento názorný příklad. Je to maličkost, ale právě v maličkostech a detailech se skrývá síla a pravda. V pátek jsme odjeli do Jablonce s přáteli na učednický pobyt. Četli jsme Bibli a modlili se a prožili krásný víkend. Včera ráno jsme spolu s jedním bratrem, který si také jako já přivstal... četli 13. kapitolu o lásce, láska je... a po modlitbě se milý bratr bez požádání zvedl a šel koupit chleba, protože jsme ho neměli dost pro všechny. Je to maličkost, řeknete si, ale já v tom vidím praktičnost lásky.
Samozřejmě, mohli bychom jít do teologických výšin a říct, že skutečná láska je v tom, že se Kristus za nás obětoval na kříži. A to je samozřejmě to nejpodstatnější. Ale skutečně jde o motivaci. Láska je o motivaci. Můžu se rozkrájet na maličké kousky, ale když nemám lásku, nic nemám a nic nejsem. Opravdu miluješ druhého? Miluješ manželku? Miluješ dítě? Miluješ rodiče? Miluješ bratra, sestru? Pak buď svobodný a dělej co chceš. Láska je motivací pro dobré skutky.
Ve druhém století byli pohanští spoluobčané natolik zahanbováni dobrými skutky křesťanů, že jim místo christiani říkali chrestinai, což znamená laskaví či dobrotiví. Láska myslí na dobro druhého. Láska je užitečná. Opět nerazím extrém typu zneužívání. Láska je dobrovolná. Ježíš šel na kříž dobrovolně. Dal sám sebe za nás, protože chtěl. Láska je svobodný čin. Nedá se vynutit, nedá se nařídit. Láska je svobodný čin motivovaný touhou po dobru druhého. Důvodem lásky je Boží láska k nám.
Jak se ukazuje láska Boží k nám? „Bůh však projevuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní“ (Řím 5,8).
Důvodem, proč chceme milovat je Boží láska k nám, která předchází naši lásku k Bohu a bližním.

Co s tím?
Co si z tohoto zamyšlení mám odnést?
Křesťanská láska se projevuje mnoha různými způsoby. Dva konkrétní, o kterých se zmiňuje apoštol Pavel jsou trpělivost a ochota. Za prvé, Trpělivost je poklidná vytrvalost založená na víře, že Bůh má vše pod kontrolou. Věř, že Bůh je Pánem situace, ve které jsi.
Když ti někdo pije krev, nemůžeš ho vystát, svěř svoji netrpělivost Pánu Bohu a pros ho o milost vidět dotyčného člověka Božíma očima a snaž se mu více porozumět. Základem pro trpělivé milování je Boží trpělivost s námi hříšníky. Svěř svou netrpělivost Kristovu kříži v dnešní Svaté večeři Páně. Za druhé, ochota. Ochota, nebo laskavost, dobrotivost či milosrdenství je pokorná služba lásky, která vidí potřebu druhých a pomůže tam, kde může. Krásný příklad máme v Ježíšově jednání na kříži. On za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Miluj Boha i druhé tak, že jim budeš ochotně sloužit, tak jako ti Kristus posloužil k tvému spasení. Nezapomeň, že bez lásky nejsi nic a nic nemáš. Láska je důvodem každého dobrého skutku křesťana. Miluj a dělej, co chceš. Amen.


Žádné komentáře:

Okomentovat