Podobenství o fíkovníku

Úvod

Na adventním věnci hoří tři svíčky a už jsme opravdu hodně blízko vánoc. Přichází vánoce, proroctví o Ježíši Kristu se naplnila a Ježíš se narodil. V posledních nedělích jsme věřím dobře ukázali, že se Ježíš narodil jako člověk a vyrůstal jako člověk. Proto rozumí našim slabostem a chápe dobře naše starosti a trápení. Stejně tak se ale raduje spolu s námi v tomto krásném adventním čase. Ukázali jsme si také, jak se na Ježíši Kristu naplňují mnohá proroctví ze Starého zákona a v tomto čase můžeme intenzivně vnímat jak Boží láska přichází do tohoto světa. Mnoho lidí ale také podléhá falešným iluzím, že už nastává konec světa a nebo jsme v nějakém zvláštním čase. Podobně se Ježíšovi učedníci ptali: Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení, až se začne všechno schylovat ke konci? Podívejme se proto dnes do evangelia Marka 13. kapitoly a přemýšlejme spolu s Ježíšovými učedníky nad slovy Pána Ježíše.

Našemu oddílu předchází tato slova ve 21. verši: "a tehdy, řekne-li vám někdo: hle, tu je Mesijáš, hle, tam... nevěřte! Vyvstanou lžimesijášové a lžiproroci a budou předvádět znamení a zázraky, aby svedli vyvolené, kdyby to jen bylo možné. vy však se mějte na pozoru! Všecko jsem vám řekl předem."

Tedy Ježíš nás varuje, abychom se neukvapovali v našich lidských soudech, kdy má konec světa nastat. Tedy tato část evangelia zdůrazňuje, že si musíme počkat. Ale část, kterou budeme vykládat dnes, podobenství o fíkovníku, je paradoxně zdůrazněním skutečnosti, že Boží království jistě přichází rychle. Nadpisem tohoto kázání - podobenství o fíkovníku by mohlo být "Bděte, Boží království přichází rychle", nebo také "Nebe a země pominou, ale má slova nepominou". Podívejme se nejprve na kontext, souvislost s naším podobenstvím.

Mk 13

A. Kontext: Co se stane?
24 Ale v těch dnech po onom soužení zatmí se slunce, a měsíc ztratí svou záři, 25 hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, se zachvějí. 26 A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. 27 Tehdy vyšle anděly a shromáždí své vyvolené od čtyř úhlů světa, od nejzazších konců země po nejzazší konec nebe.

Mezi vykladači se vede debata, zda máme chápat podobenství o fíkovníku v souvislosti s tím, co se již stalo nebo je-li to naopak proroctví o konci světa.

Když se podíváme do všech synoptických evangelií, do Matouše 24, Marka 13 a Lukáše 21, uvidíme velkou shodu. Ve všech třech případech je kontextem Ježíšovo proroctví o zničení chrámu a Ježíš velmi dramaticky předpovídá události 3 židovských válek v 1. a 2. století našeho letopočtu. Zároveň ale vidíme, že události, které pisatel popisuje jsou rozsáhlejšího rázu. Vidíme, že je řeč o padání hvězd a mluví se o 2. příchodu Krista a celosvětovém setkání... To nejsou jen události židovských válek. Proto je myslím rozumné vidět též souvislost s celosvětovým děním a přicházejícím Božím království. Ano, Ježíšovi učedníci zažili velmi konkrétně události, které Ježíš popsal, ale zároveň to nejdůležitější nás teprve čeká. Nyní se můžeme podívat na samotné podobenství.

B. Fíkovník: Boží království přichází, pomíjivost světa, nepomíjivost Božího slova

Léto je blízko
28 Od fíkovníku si vezměte poučení:
Když už jeho větev raší
a vyráží listí,
víte, že léto je blízko.

Fíkovník patří do skupiny stromů, kterým na zimu opadají listy. A naopak, listy mu narůstají až na konci jara. Tedy rašení na větvích a vyrážení listí ohlašuje příchod léta. Proč zrovna mluví Ježíš o létu? Nebylo by pak vhodnější vykládat podobenství o fíkovníku někdy na konci jara? Proč ho tedy vykládám těsně před vánoci? Léto není vnímáno jen jako roční období. Léto můžeme vidět symbolicky. Léto Hospodinovy milosti. Každý sedmý rok měli Izraelci povinnost propustit otroky a odpustit dluhy. Tedy byl to zvláštní čas, kdy Židé měli mít zvláštní ohled jeden na druhého a připomínat si Boží záchranu. Každopádně pro nás léto symbolizuje zlomový čas, kdy má přijít Pán Ježíš podruhé. Je to čas, kdy už nebude prostor na vyrovnávání účtů a nebude příležitost všechno napravit. Protože fíkové listy raší velmi rychle a během několika dnů už přijde léto, je otázka, zda můžeme postupně předvídat, kdy léto nastane. Někteří lidé se snaží podle celosvětových událostí předpovídat konec světa. Ano, ve Zjevení Jana a na dalších místech a nakonec i v Matoušově evangeliu máme konkrétní události, které se stanou před tím, než přijde Pán Ježíš podruhé.

Ale podobenství o fíkovníku je pro nás právě určitým varováním, že nevíme, kdy přijde, proto bychom neměli spoléhat na to, že je to ještě daleko. Zkrátka toto podobenství nás motivuje, abychom se na příchod léta připravili.

V souvislosti se zimou mě napadá jeden příměr. Kdo se připravuje již v létě a na podzim na zimu, má vystaráno. Na Slezsku, kam se na zimu chystáme je dost silný mráz. Jinde jistě také. Rodiče Mirky již od konce léta začínají řezat a připravovat dřevo, aby měli dost paliva na zimu. Kdyby to neudělali, měli by pak problém. když by pak přišla zima, neměli by čím topit. V dřívějších dobách byla situace ještě kritičtější. Lidé neměli auta a nebyli blízko měst, kde si mohli nechat palivo dovézt. Lidé nebydleli v panelácích a zkrátka se museli na zimu připravit. Dnes jen zapneme topení a během pár desítek minut máme vystaráno. Podobně, když přišla letos zima, přišla velmi rychle. Dnes samozřejmě máme meteorologické předpovědi a věděli jsme, že ve čtvrtek začne sněžit a bude kalamita, ale přesto, kdo se podle toho nezařídil a neměl zimní boty a připravenou zimní bundu, měl problém.
Několik lidí každý rok umrzne na ulicích, protože zkrátka se zimou nepočítali a nestačili se připravit.
Pojďme ale v našem výkladu dál do 29. a 30. verše:

Čas je blízko
29 Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte,
že ten čas je blízko, přede dveřmi.
30 Amen, pravím vám,
že nepomine toto pokolení, než se to všecko stane.

Zkrátka, když vidíme, že raší listy fíkovníku, víme, že je léto už blízko. Když vidíme příznaky příchodu Ježíše, už je pozdě.

Někteří lidé si myslí, že na stará kolena budou mít dost času. Někteří lidé si myslí, no, jsem stále ještě mladej, musím si život užít a pak bude dost času myslet na smrt a věčnost. Mám mnoho takových kamarádů. Je to ale omyl, smrt přichází rychle a když má člověk demenci a jeho mozek už nepracuje, je už pozdě. Podobně když člověka srazí auto nebo dostane infarkt či mozkovou mrtvici. Nechci vás teď děsit, ale podobenství o fíkovníku ukazuje dost jasně, že Boží království přijde rychle. Jako křesťané věříme, že jsme ve zvláštním čase mezi prvním a druhým příchodem Ježíše.

V Adventu a vánocích si připomínáme úžasnou skutečnost, že se Pán Ježíš narodil a přišel na tento svět jako malé děťátko. O okolnostech narození Ježíše bude příští týden mluvit Larry. Nesmíme ale zapomenout, že v adventu a vánocích si také připomínáme budoucí příchod Ježíše ve slávě. Tedy jeho druhý příchod nebude stejný. Až se vrátí Ježíš podruhé, budou soudit tento svět. Ty, kdo jsou připraveni, kdo věří v něj a kdo jej následují vezme s sebou k Bohu, ale ty, kdo připraveni nejsou, půjdou do samoty a budou souzeni podle svých skutků.

V této souvislosti mě napadá film Armaggeddon. Kdo jste viděli tento film? V poslední části filmu je scéna, kdy meteorit letí na zemi a chce ji zničit. Statečné posádce vrtařů se nakonec, s velkými potížemi, podařilo navrtat šutr a umístit nálože. Hlavní hrdina nakonec musel na meteoritu zůstat a odpálit výbušniny a meteorit se rozdělil na dva kusy, které minuly Zemi. Super.
Je to zajímavý obraz. Pro jedny bylo očekávání konce spojeno se smrtí a beznadějí. Druzí vyhlíželi záchranu. Pro jedny symbolizoval východ slunce naději na záchranu. Pro druhé symbolizoval nový den Armaggeddon, den soudu.

Tak je to i s námi, milí přátelé. Pro lidi, kteří v Krista věří, symbolizuje den příchodu radostnou událost, na kterou se těší a vyhlížejí den, kdy se Pán vrátí. Nemusíme se bát, ale můžeme se na tento den těšit, protože dobré věci, které tu zažíváme budou ještě krásnější a špatné věci, které nám kazí náladu zmizí. Na druhou stranu ale pro člověka, který Pána Boha odmítá a s Jeho příchodem nepočítá může být druhý příchod ošklivou záležitostí. Zvláště pro člověka, který v Boha a soud nevěří, může být Kristův druhý příchod šok a bude mít pro něj nečekané následky. Pro Ježíšovy učedníky bylo pronásledování velkým utrpením a vědomí druhého příchodu bylo pro ně velkou nadějí a radostí. Také dnes, v mnoha zemích světa jsou Kristovi učedníci pronásledováni a tak vánoce a advent symbolizují naději Kristovy záchrany a jsou znamením konce utrpení a přicházející radosti z Boží přítomnosti a věčné radosti.

Nyní se dostáváme k vrcholu našeho dnešního zamyšlení. Je to ujištění o platnosti Ježíšových slov.

Ježíšovo slovo je věčné
31 Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.

Ježíš chce věřím poukázat na relativnost lidského života a časnosti, kterou prožíváme. Uvažme, jak mnoho se snažíme se zajistit. Lidé dnes přes 30 let studují, někteří až do své smrti. Snažíme se o postup v kariéře, o co největší příjem, o zajištění našich dětí a často vkládáme své naděje do velmi pozemských cílů. Budujeme naše obydlí a střádáme své pozemské statky, ale často zapomínáme na to jedno, na čem opravdu záleží. Snažíme se stihnout co nejvíc, a proto se pachtíme, honíme se v krysím kolečku, jako kdyby na našich výkonech záležela budoucnost lidstva. Zapomínáme ale na skutečnost, která má věčnou povahu. Zapomínáme na to, čeho je slovy našeho velkého národního hrdiny Komenského, opravdu zapotřebí: na víru, naději a lásku. Tak prosté, jednoduché a krásné. Vždyť bude nová země a nové nebe. Tato země a toto nebe pomine. Vždyť do hrobu si vydobyté statky vzít nemůžu a svoje doktoráty a tituly už vůbec ne. Nebe a země pominou, ale Ježíšova slova nepominou. Jsou zkrátka věci, na kterých opravdu záleží.

Dobře, už dost teorie, buďme více praktičtí. Co máme dělat? Podívejme se do části, která bezprostředně následuje po podobenství o fíkovníku.

C. Bděte: Co máme dělat?
1. Vyvážený přístup
32 O onom dni či hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec.

Tedy nemáme mít falešnou naději. Nemáme počítat, kdy to přijde. Když někdo stanovuje datum 21. prosince, víme velmi jistě z Božího slova, že je to nesmysl. Nevěřme falešným proroctvím na jedné straně... ale na druhé straně...

2. Mějme se na pozoru
33 Mějte se na pozoru,
neboť nevíte,
kdy ten čas přijde.
34 Jako člověk,
který je na cestách:
než opustil svůj dům,
dal každému služebníku odpovědnost za jeho práci
a vrátnému nařídil,
aby bděl.

Tedy máme se mít na pozoru. Co ale máme sledovat? Máme sledovat s napětím televizi a v novinách světové události? Myslím, že autor má na mysli něco úplně jiného. Máme mít na zřeteli náš vlastní život.

Myslím, že do tohoto místa dobře zaznívají slova apoštola Pavla z 1. listu Tesalonicenským, 5. kapitoly:

2 Sami přece dobře víte, že den Páně přijde jako přichází zloděj v noci. 3 Až budou říkat 'je pokoj, nic nehrozí', tu je náhle přepadne zhouba jako bolest rodičku, a neuniknou. 4 Vy však, bratří, nejste ve tmě, aby vás ten den mohl překvapit jako zloděj. 5 Vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani temnotě. 6 Nespěme tedy jako ostatní, nýbrž bděme a buďme střízliví. 7 Ti, kdo spí, spí v noci, a kdo se opíjejí, opíjejí se v noci. 8 My však, kteří patříme dni, buďme střízliví, oblecme si víru a lásku jako pancíř a naději na spásu jako přílbu. 9 Vždyť Bůh nás neurčil k tomu, abychom propadli jeho hněvu, nýbrž abychom došli spásy skrze našeho Pána Ježíše Krista. 10 On zemřel za nás, abychom my, ať živí či zemřelí, žili spolu s ním. 11 Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte.

Pojďme společně k poslední části tohoto kázání, do 35. verše.

3. Nespěme, ale bděme
35 Bděte tedy,
neboť nevíte,
kdy pán domu přijde,
zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno;
36 aby vás nenalezl spící,
až znenadání přijde.
37 Co vám říkám, říkám všem: Bděte!"

Tedy je to jednoduchý pokyn. Nespěme, ale bděme. To neznamená, že nemáme spát, ale Ježíš má na mysli něco jiného. Být bdělí znamená ostražitost k vlastnímu způsobu života. Přemýšlej nad tím, pro koho žiješ a co tě v životě pohání.

Pokud je to Bůh a žiješ k Boží slávě, pokračuj dál. Pokud ale žiješ pro sebe a jen pro tento svět, probuď se. Zkrátka žij tak, jako kdyby den dnešní měl být ten poslední, jako kdyby Pán Ježíš měl přijít již zítra. Vždyť nakonec nikdo neví, kdy přijde, dokonce ani On sám, jen Otec v nebi. Bděme, aby nás Pán nenalezl spící, ale bdící. Buďme v našem životě střízliví a oblecme si víru a lásku jako pancíř a naději na spásu jako přílbu a navzájem se povzbuzujme a buďme jeden druhému oporou.

Dovolte mi na závěr povědět jeden krátký příběh. Byly křtiny, všichni slavili narození děťátka. Připíjeli si a radovali se. Najednou ale někdo procitl a zeptal se, kde je vůbec náš oslavenec? Všichni se dali do hledání a když ho nalezli, dítě bylo ukryté pod odloženými kabáty a bundami. Děťátko zemřelo a nikdo o tom nevěděl.

Tento absurdní příběh ilustruje dobře, jak někteří lidé žijí. Tolik si užívají svého života, že zapomínají na to nejdůležitější, na toho, kdo jim život dal. Zapomínají na víru, naději a lásku.

Za chvíli, až budeme slavit svátost Večeře Páně, odevzdejme se do Boží dobré náruče a odevzdejme Kristu to, co nám brání přicházet k Bohu a poprosme o to, co nám v k Němu schází.

Až budeme slavit vánoce, nezapomeňme na důvod, proč je slavíme. Připomínáme si, že se narodil náš Zachránce, Láska Boží přišla na tento svět. Žij každý den, jako kdyby měl být tím posledním. Nespěme, ale bděme. Amen.