Úvod
Milí přátelé, vrcholí
vánoce, snědli jsme kapry a otevřeli dárky, spálili skoro
všechny adventní svíčky a vypili mnoho svařáku. Doufám, že
jste udělali někomu blízkému radost a že jste dostali dárek,
který jste chtěli. Vězme ale, že vánoce nejsou jen o dávání
dárků a zapalování svíček a zpívání koled. To by nebyl
dostatečný důvod tady stát a mrznout. Alespoň pro mě ne. Mám
jiný důvod a o tom vám chci povědět. V prvním století byl muž,
kterého nazýváme Ježíš. Nebyl to jen obyčejný muž, ale tento
muž změnil dějiny lidství a kultury. O něm teď budeme číst a
zpívat písně.
Kázání
Mnoho lidí hledá Boha.
Zkouší nejrůznější cesty, od meditace, charity a zdravého
životního stylu, až po filosofii, např. soulad s přírodou až
po náboženství. Jak je ale možné poznat Boha? Je skutečně
možné, aby člověk Boha poznal? Je možné, aby něco tak malého
jako je člověk poznal něco tak velkého jako je Bůh? Pokud je
skutečně pravda to, na čem se většina světových náboženství
shoduje – židovství, islám i křesťanství – že Bůh stvořil
tento svět... jak člověk může poznat Boha? Jak může stvořená
bytost poznat někoho kdo ho stvořil? Jak může někdo kdo má oči
vidět někoho kdo je neviditelný? Jak může někdo tak omezený
jako je člověk poznat někoho tak neomezeného jako je Bůh? To je
otázka, která nám může i o těchto vánocích zamotat hlavu...
Vždyť si ji byli vědomi už starověcí myslitelé – finitum non
capax infinitum – konečný nemůže pochopit nekonečného.
Uvažte, jak může někdo, kdo čas stvořil, být poznán někým,
kdo v čase přebývá? Jak může někdo, kdo je v prostoru, poznat
někoho, kdo prostor stvořil?
Apoštol Jan, nejbližší
Ježíšův učedník nám napsal:
9 Bylo tu pravé světlo,
které osvěcuje každého
člověka;
to přicházelo do světa.
Jan nám říká krásným
poetickým jazykem, že světlo Boží osvěcuje každého člověka.
Toto Boží světlo přichází do světa a je to pravé světlo.
Bez světla se nedá být.
Bez světla zakopneme a upadneme. Bez světla bych neviděl ani do
svých poznámek a neviděli bychom do textů písní. Jsme na světlu
závislí. Bez světla ale také není naděje. To ví snad každý
člověk. Je ale mnoho světel, od toho denního slunečního, až po
hvězdy v noci a měsíc. Od nepřirozených zářivek a žárovek až
po svíčky na adventním věnci. Co je ale pravé světlo? Pravé
světlo není jen proudem fotonů a není jen ve viditelném či
tepelném spektru. Pravé světlo je to Boží, co nám ukazuje
pravdu. Pravdu o nás, pravdu o světě a pravdu o Bohu.
To ale není všechno. Jan
pokračuje:
10 Na světě byl,
svět skrze něj povstal,
ale svět ho nepoznal.
11 Přišel do svého
vlastního,
ale jeho vlastní ho
nepřijali.
Apoštol Jan nemluví jen
tak obecně o nějaké filosofické pravdě, ale mluví o konkrétní
osobě. Mluví o Bohu, který stvořil tento svět. Mluví o Bohu,
který se dal nám lidem poznat. Pokud by Bůh nechtěl, člověk by
nevěděl, jaký Bůh je. Lidský rozum stačí tak tak na to, aby
došel k závěru, že je logické a možné, aby Bůh stvořil svět,
ale to zdaleka nestačí k poznání toho, kdo Bůh je. Bůh se
rozhodl poslat Ježíše na tento svět, abychom Boha mohli poznat
osobně. Co ale dělají lidé? Lidé místo aby se radovali z toho,
že mohou Boha konečně poznat, tak chtějí zabít toho, kdo jim
poznání Boha umožňuje. Jako ve vánočním příběhu král
Herodes měl strach, že by malé děťátko vyrostlo a stalo se
králem. Král měl strach, že by ho jiný král, ten skutečný
připravil o jeho moc. Podobně je to s námi, milí přátelé. Není
to také tak, že máme strach se podřídit Bohu? Máme strach, že
bychom se museli něčeho vzdát. Nemáme strach jako Herodes král,
že bychom již nebyli králi a pány vlastního života? Je přece
lepší zůstat králi a pány a nikomu se nepoklonit. Lidská pýcha
je právě to, co nám brání Boha poznat a následovat.
Přes naší pýchu nám
ale vánoce připomínají, že je možné Boha poznat. Není to pro
to, že bychom na to měli nárok nebo právo, ale je to pouze z Boží
lásky a slitování, že nám Bůh nabízí sám sebe. Jan říká
něco velmi zvláštního o rodičích, dětech a Bohu.
12 Těm pak, kteří ho
přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.
13 Ti se nenarodili, jen
jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců,
nýbrž se narodili z
Boha.
Není to tak, že se stačí
nějak rozhodnout. Víra není lidská vůle. Víra je Boží dar.
12. verš nám říká, že je to Bůh, který svou mocí působí,
že někteří lidé se stávají Božími dětmi. Vírou se člověk
stává Božím dítětem. Je to ostrý kontrast s početím lidského
potomka. Dva lidé se rozhodnou, že budou mít syna či dceru. Ani
nemůžeme zaručit jestli to bude chlapec či dívka a považme, jak
je to dnes těžké. Tolik lidí je neplodných a zoufale po dětech
touží. Jak je dnes těžké mít přirozeným způsobem potomka.
Pokud je lidsky obtížné zplodit dítě, oč těžší je lidskou
vůlí stát se Božím dítětem. Je to nemožné. Člověk může
chtít, ale to nestačí. Tak jako král Herodes chtěl najít
Ježíše. Tak moc ho chtěl zabít, ale nemohl. Protože vyšší
moc zasáhla. Byla to Boží moc, která poslala Ježíše na tento
svět. Bylo to Boží světlo lásky, které se člověku ukazuje,
aby nezabloudil. Tedy nejsme to my, kdo chceme v Boha věřit. Ale je
to Bůh sám, kdo nás k víře povolává a kdo nás chce zachránit!
Od čeho nás chce
zachránit? Je to naše pýcha a touha být králem a pánem našeho
života. Jak to dopadá, když je člověk pánem a králem vidíme
všude kolem. Ať už jsou to války, vykořisťování chudých
lidí, hladomory, zneužívání moci a prosazování vůle
politiků... a nebo na více hmatatelné rovině jsou to lži a
podvody, krádeže, závislosti a nebo nenávist a lhostejnost lidí.
To jsou problémy každé doby, na tom se za 2 tisíce let vůbec nic
nezměnilo. Jaké je ale řešení? Lidskými prostředky nakonec
ničeho nedosáhneme. Ale dobrá zpráva je, že o těchto vánocích
můžeme přijmout dar, který může přinést změnu do našeho
života. Tato radikální změna není jen zbožným přáním nebo
nějakou berličkou. Ale je to radikální změna lidského srdce. Je
možná právě proto, že změnu nepůsobí bezmocný člověk, ale
působí ji všemohoucí Bůh. On sám nám chce pomoci. Nezáleží
tolik na našem rozhodnutí, ale na Božím rozhodnutí. Bůh se už
rozhodl, že nám chce pomoci. Ale jak?
Ve čtrnáctém verši 1.
kapitoly Jana čteme věřím nejlepší shrnutí smyslu vánoc:
slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Bůh se sám rozhodl
dát se nám poznat. Nekonečné Boží slovo se stalo tělem,
člověkem Ježíšem. Jinak by omezený člověk nemohl neomezeného
Boha poznat. Bůh poslal Ježíše na tento svět. Narodil se Kristus
Pán, jak budeme zpívat v koledě. Tedy paradox a tajemství vánoc
je právě v tomto úžasném momentu. Bůh se stává člověkem a
to jedním z nás. To nám dává naději, že Bůh existuje, je
možné ho v Ježíši Kristu poznat a mít s ním osobní vztah. Já
jsem to poznal před 10 lety a mnozí z nás to již poznali.
Chtěl bych nám všem
popřát, abychom prožili pokojné a radostné svátky vánoc! Mojí
modlitbou a hlubokou touhou v srdci je, abychom mohli o vánocích
zahlédnout světlo Boží lásky, které osvěcuje každého
člověka. Kéž poznáme hloubku Boží lásky, která jde tak
daleko, že ze své slávy na výsostech sestupuje v Ježíši Kristu
k nám a dává nám sama sebe! Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat