Boží slovo je proroctví

(kázání na text Židům 1)

 

Úvod

Minulý týden jsme přemýšleli nad Božím slovem jako nad svědectvím. Připomněli jsme si důležitou skutečnost. Církev je Boží tělo a jako celek i jako jednotliví křesťané vydává světu svědectví o své lásce Bohu a skrze lásku lidé, co Boha neznají, Boha poznávají. Dnes přemýšlíme nad dalším aspektem Božího slova. Tímto aspektem je proroctví. Co je to proroctví? Proroctví není jen předpověď budoucích událostí, to je také. Ale je to vhled do skutečností minulých a přítomných. Bůh je vševědoucí a dává nám to na srozuměnou skrze své prorocké slovo. Posílá k nám proroky, kteří znají to, co zná jen Bůh. Když si připomeneme Samařskou ženu, o které jsem se zmiňoval posledně. Samařská žena šla a zavolala své spoluvesničany. Ti pak skrze její svědectví uvěřili. Než je ale zavolala, co řekla Ježíšovi? Jak jej nazvala? Pane, vidím, že jsi prorok. Tedy uznala, že Ježíš skrze své slovo řekl něco, co byla pravda o jejím životě. Tedy Boží slovo je prorocké, protože ukazuje a odhaluje skryté skutečnosti našeho života. V případě Samařanky to bylo cizoložství a skutečnost, že měla již pět mužů, když nepočítáme toho, se kterým žila nyní na hromádce. Co by to bylo v našem případě?

1. Bůh není slepý a němý bůh, ale Bůh, který mluví

1 Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků;

Nohavica zpívá ve své písni: slepý bože, co nevidíš a neslyšíš. Dnešní svět nevěří, že pokud skutečně existuje Bůh, že to má nějaký význam. Věř si v Boha, pokud ti to přináší štěstí nebo ti to dává sílu. Tedy to má smysl, když ti to něco dává... Ale jaká je často situace křesťanů? Když se podíváme na historický kontext posluchačů listu Židům, ze kterého dnes čteme a nad jehož textem přemýšlíme... uvědomíme si, že tito lidé byli ohroženi na životě. Po roce 64, kdy zahořel Řím plameny, se křesťané ocitli ve vážném ohrožení. Veřejné popravy, udavačství a nepřátelství byly na běžném řadu dne a křesťané hledali úkryt v katakombách... Co to udělalo s jejich přesvědčením a vírou? Jak se dovídáme z kontextu, životní osudy přinesly otázky... Kde je ten náš Bůh, když denně umíráme pro naši víru? Není bůh jen nějaký filosofický pojem, který se nám hodí, když vše funguje a když je nám dobře? Tato situace pronásledování byla prubířským kamenem. Možná se nám může zdát, že se nás to netýká, ale nemusí trvat dlouho a všechno se změní. Podívejme se do některých zahraničních zemí. Např. Nesvéprávná křesťanská dívka obviněná ze zneuctění Koránu, které hrozí trest smrti nebo pronásledování křesťanů v severoafrických zemích. Ale pro příklady nemusíme chodit tak daleko. Když dostávám letáky ČSSD s jejich kampaní proti vládní koalici, na kterých je vyjádřena kritika restitucí církvím, říkám si jak dlouho potrvá než vzplanou pochodně proti křesťanům i v naší zemi. Jsme jen hrstka a zbavit se nás by nebyl problém. A důvod? Např. netolerance proti pochodu homosexuálů. Ale otázka je, zda jsme vůbec nějak odlišní a zda bychom svou víru vyznali, kdyby šlo do tuhého... Pokud jsme mezi lidmi, co pochodují po ulicích s transparenty v rukou jako onen "křesťanský" literární kritik, pak se nemusíme pronásledování bát, lidé nám ještě zatleskají a budou o nás psát v časopisu. Jaký je tvůj Bůh? Je to talisman pro štěstí nebo životní pojistka, kdyby přece jen po smrti něco bylo? Nebo je to svrchovaný stvořitel vesmíru, který drží svět ve svých rukou? Je to Bůh Otec, který vidí všechna tvá rozhodnutí a Ježíš, který skrze svého Ducha vede každý tvůj krok? Víra pronásledovaných křesťanů byla otřesena a zpochybněna otázkami. Otázkou, kde je Bůh, když to bolí? Kde je můj Bůh, když mám trápení nebo bolesti. Kde je můj Bůh, když jsem nemocný? Když jsem sám. Když mám pochybnosti. Autor listu Židům ve svém kázání těmto posluchačům silně zdůrazňuje, že Bůh, ve kterého věří, je živý Bůh, který není skrytým bohem filosofů a mystiků, ale je Bohem, který mluví právě teď. Jak jsme viděli, životní příběh a situace prvních křesťanů v 60. letech 1. století nemusí být ani tak odlišná od té naší. A slovo, které slyšíme z kázání Židům nám není ani trochu cizí. Ten Bůh, ve kterého věříš není slepým ani hluchým bohem s nohavicemi, ale je Bohem vidícím, slyšícím a Bohem, který je s tebou ve tvé životní situaci, ať je to práce, rodina, církev či vztahy nebo peníze. Náš Bůh není netečný, ale je s námi v našem životě.

2. Ježíš je poslední, konečné a nejplnější zjevení

2 v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu,

Jako lidé často toužíme po dalším zjevení. Saul ve starém zákoně šel za čarodějnicí, aby mu řekla, co ho čeká v budoucnosti. Neřekla mu nic nového, jen že ho čeká smrt. To asi sám tušil. Co nám ale říká autor kázání Židům? Říká, že to nejplnější zjevení, proroctví, odhalení skutečností přítomných, ale i budoucích, je Ježíš Kristus. Tedy Bible nám nedává čísla ve sportce, to by se nám líbilo... ale uvádí nás do vztahu s Pánem Ježíšem. Problém člověka je ale v tom, že chce jistotu a ne víru. Místo důvěry chceme pověru. Pověra je pomyslná jistota, která upíná náš život na věci vnější a nepodstatné, místo abychom ve vztahu s Bohem vkládali svou naději ve věci trvalé, věci vnitřní a skutečné, které jsou ale našim očím často skryty. Jak říká francouzský autor knížky Malý Princ: co je důležité, je očím neviditelné. Tedy spoléhat na Krista v době, která dýchá pochybnostmi může znít pochybně pro lidi kolem tebe, ale nenech se zviklat. Důvěřovat osobně Ježíši ve chvíli nejistoty je to nejmoudřejší, co můžeš udělat. Proč je to moudré?

3. Skrze Ježíše všechno vzniklo a Ježíši všechno patří

jehož (Ježíše) ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky.

Autor našeho kázání Židům vychází silně ze Starého zákona. To je důvodem, proč kázání Židům často nečteme a nepřemýšlíme nad ním. Tato kniha je podivná. Nemá jasného autora a nemá jasného adresáta. A nedozvídáme se moc o okolnostech jejího sepsání jako je to např. u listů apoštola Pavla. Navíc když ji čteme, dozvídáme se, že Ježíš je náš velekněz, který za nás přináší oběť. To je krásné starozákonní téma, ale běžnému člověku ve 21. století je dnes vzdáleno. Autor ale staví důvěru v Ježíše právě na tématech Starého zákona. Ježíše přirovnává k moudrosti. Jelikož posluchači kázání Židům byli z velké části Židé, věděli že moudrost byla na počátku u Boha a skrze ní všechno vzniklo. Už vás napadlo, že Bůh stvořil tento svět svou moudrostí? Za druhé, skrze tuto moudrost byl a je svět udržován v pohybu a činnosti. Bez inteligence a moudrosti stvořitele by vše směřovalo k rozpadu. Vždyť známe ve fyzice třetí termodynamický zákon o entropii, která vede svět k rozpadu, pokud by neexistovala síla či energie, která by tento svět udržovala v chodu. To Bible nazývá moudrostí. Takže Bůh udržuje tento svět v chodu svou moudrostí. Za třetí, tato moudrost zjevuje Boží pravdu. Co to znamená? Bez moudrosti není pravda. Pravda je moudrá. Pravda je nakonec moudrost. I nevěřící člověk často zakroutí hlavou nad moudrými výroky knihy přísloví a řekne, že jsou moudré. Moje maminka nemá ráda Nový zákon, protože je přímý a vede člověka k pokoře a uvědomění, že je hříšný. Ale má ráda Starý zákon a jeho příběhy, které jsou moudré a má ráda moudrá přísloví. I můj tatínek, který je ateista rád cituje přísloví ze Šalamounovy moudrosti. Takže Pravda je moudrá. Pravda je moudrost sama. Nakonec kniha Přísloví moudrost zosobňuje, ukazuje ji jako osobu. A Ježíš přece říká, já jsem ta Pravda. A nakonec, za čtvrté tato moudrost usmiřuje lidi s Bohem a přivádí je do vztahu s Hospodinem. A čtenář Nového zákona i posluchač kázání Židům dobře ví, kdo je tím, kdo nás usmiřuje s Bohem. Kdo jiný než Boží Syn?

Autor kázání, ze kterého si čteme a nad kterým přemýšlíme, říká, že Ježíš je moudrostí. Autor přisuzuje tyto 4 zmíněné aspekty moudrosti právě Ježíšovi.

4. Ježíš je Boží Syn a dokonale vyjadřuje Boží lásku k nám...

3 On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty,

nese všecko svým mocným slovem.

Je úžasné sledovat kazatelovy myšlenky o Kristu. Někdy se tomuto kázání říká vysoká kristologie, protože ukazuje Ježíše jako vznešeného Božího Syna a ukazuje, že je podstatou samotným Bohem. Říká, že Ježíš je dokonalým vyjádřením Boha, Jeho slávy a Jeho podstaty. Tedy když se díváme na Ježíšův život, na Jeho osobu a charakter, díváme se na samotného Boha. Jak sám Ježíš o sobě říká: Kdo vidí mě, vidí Otce. Kdo z nás by řekl, když vidíš mě, vidíš Boha? Snad jen blázen. To by řekl nemocný člověk. Kdo z nás žil takovým životem pokory a zázraků, milosti a pravdy, jako náš Pán Ježíš? Jak jsme již zmínili před chvílí, že skrze Ježíše všechno vzniklo, nyní autor kázání říká, že Ježíš nese všechno svým mocným slovem. Tedy znovu se nám vrací hlavní myšlenka. Boží slovo je prorocké slovo: slovo, které vstupuje do minulosti, přítomnosti i budoucnosti.

Dnešní filosofie se rozplývá nad myšlenkou, že bůh je skrytým bohem. Důkazy Boží existence, které je jistě zdravé studovat, nám mohou nakonec jen ukázat, že bůh v nejširším slova smyslu existuje. Když se podívám na složitost buňky rostliny, zvířete a člověka, žasnu nad její propracovaností. Jen silně věřící ateista může prohlásit, že je to náhoda. Takové náhodě pak propůjčuje vpravdě božské rysy a z Náhody se pak stává bůh. Tím vlastně dokazuje, že není a-teista = ne-věřící, ale v angličtina a theist - tedy nějaký věřící = věřící v náhodu:) Každopádně důkaz Boží existence jen ukazuje, že Bůh může existovat. Tento skrytý a tajemný bůh existuje. Ale co z toho? Bible - Boží slovo - prorocké slovo nám říká mnohem víc. Prorocké slovo je slovem k nám, do našeho života. Jako Samařance ukazuje, že trpí nemocí, na který existuje lék - jen si ten lék musí vzít. Musí pít z vody živé, musí mít účast na Ježíši, který je lékem na její nemoc. Dnes jsme slavili Svatou Večeři Páně. Obnovovali jsme z milosti Ducha Svatého náš vztah s Bohem. Skrze Ducha jsme se obnovovali jako jednotlivci, ale i jako společenství v čistotě naší víry i naší cesty životem. Autor našeho kázání o tom mluví v druhé polovině 3. verše. první kapitoly Židům:

5. Ježíš je naším knězem - přinesl dokonalou oběť za nás a tím nás očistil od našich hříchů, a tak nás smířil s Bohem...

Když dokonal očištění od hříchů,

Tedy Ježíš je tím lékem. Ježíš bere na sebe tvůj hřích a naše slabosti. Díky Němu a Jeho kříži jsi uzdraven. Pohledem na Něho můžeš obnovit svou důvěru, že Bůh je s námi i v té nejtužší bitvě, i v tom největším srabu. Ježíš je s námi neustále v práci, doma, když vychováváte děti i když si s nimi hrajete, když jsi sám, když procházíš pokušením. Když jsi v práci a musíš dřít, Ježíš je s tebou. A když se ti něco nepovede, můžeš vždycky za Ním přijít a přiznat Mu to. Nejsi na to sám.

Co mě vede k úžasu je třetí část 3. verše, je v ní vyjádřen úžasný paradox:

6. Ježíš se pak vrátil k Bohu Otci

usedl po pravici Božího majestátu na výsostech

Tedy stejný Ježíš, který se stal z Boha člověkem, ponížil se kvůli mně i tobě, žil jako člověk bez hříchu, zemřel pro můj i tvůj hřích a prožil potupu až k smrti na kříži, ten samý člověk znovu usedl vedle svého Otce v nebesích. Tedy autor kázání Židům nám ukazuje velké tajemství. Ukazuje nám příběh Ježíše, v pravdě Boho-člověka, který prošel cestou od Boha k nám a od nás k Bohu. A díky tomu pro nás již není Bůh bohem němým a slepým a bezcitným k našemu utrpení, ale Bohem mluvícím prorocké slovo, Bohem vidoucím a cítícím naše utrpení. On to dokázal na Kristu. Vždyť Bůh je Kristus. A Kristus je Bůh. Tím ovšem nesplývá se svým Otcem, vždyť jsou jedno, ale každý miluje ve vztahu toho druhého. Tyto úvahy mě dovádí k úžasu. Autor kázání Židů dále pokračuje ve 4. verši, kterým ale pro dnešek skončíme, abychom se příliš nevyčerpali Boží nevyčerpatelnou hloubkou.

7. Ježíš tak dokázal, že je skutečně Bohem a ne stvořenou bytostí

4 a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje jménem, které mu bylo dáno.

Ve zbytku 1. kapitoly autor ukazuje, že Ježíš není stvořená bytost jako jsou andělé. Posluchači dobře znají anděly a věří, že jsou Božími posly k nám. Anděl komunikuje poselství, chcete-li, prorocké slovo od Boha k nám lidem. Poselství, že nejsme sami. Ale oč víc je Ježíš. Je to ve čtyřech oblastech, Jeho jméno je větší než jméno andělů (v5), jeho důstojnost je větší než andělská (v6), jeho status je větší, vždyť Ježíš je hoden našeho uctívání a chvály a Jeho úkol je větší než andělský, vždyť andělé stojí kolem Boha a dnem i nocí jej uctívají, ale Ježíš sedí po pravici samotného Boha Otce, vždyť On je Boží Syn. Vždyť On je hoden našeho uctívání.

Závěr

Na závěr mi dovolte kázání shrnout. Stejně jako posluchače kázání Židům autor chtěl povzbudit a napomenout, chtěl bych i vás povzbudit a potěšit, že Bůh je v našich každodenních bojích, zápasech, starostech i radostech s námi: Jak si to můžu pamatovat? Následovně: Boží slovo je prorocké. Ukazuje nám sedm důležitých skutečností o Kristu a našem Bohu: Za prvé, náš Bůh není skrytý, ale zjevený. Je to člověk, který se skrývá před Bohem a ne Bůh před člověkem. Bůh se dává člověku poznat skrze své prorocké slovo. Za druhé, Bůh skrze své prorocké slovo dává člověku poznat Ježíše, skrze kterého nacházíme vztah s Bohem a poznáváme Jeho lásku k nám. Za třetí, Boží prorocké slovo nám připomíná, že od počátku Bůh stvořil vše svou moudrostí, stvořený svět svou moudrostí udržuje, spravuje a chrání před zánikem, Bůh zjevuje skrze svou moudrost pravdu a nakonec Bůh smiřuje skrze moudrost člověka sám se sebou. A nejdokonalejším vyjádřením této moudrosti je sám Ježíš. Tedy Ježíš je moudrostí stvoření, obnovy, moudrostí Pravdy a moudrostí ke Spasení. Za čtvrté, Boží prorocké slovo nám ukazuje, že Ježíš je Boží Syn a ten nám ukazuje Boží lásku k nám. Za páté, Ježíš je naším knězem - On za nás přináší dokonalou oběť, a tak nás očišťuje od našich hříchů a smiřuje nás s Bohem. Za šesté, Ježíš se po svém díle vrací k Otci a sedí po Jeho pravici a proto za sedmé, je hoden našeho uctívání a chvály, protože je Bohem. Jednoduše řečeno, v minulosti Bůh dokazoval, že je s lidmi a že je má rád skrze proroky a různými jinými způsoby, ale v posledním čase, i v tom našem čase dokazuje, že je nám blízko a má nás rád skrze Ježíše, který je Božím slovem prorockým. Pojďme jej pro Jeho slávu a za Jeho lásku k nám chválit a uctívat. Amen.