středa 22. srpna 2012

Zamyšlení nad 1. Janovou 1,1-4

1. Janova 1,1-4 Na počátku...

1. Janova 1,1-4

1 Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života. 2 Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven. 3 Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste se spolu s námi podíleli na společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem. 4 To píšeme, aby naše radost byla úplná.


Krátké zamyšlení

Jelikož na stejný text paralelně kážu, omezím se jen na pár postřehů a kraťoučký výklad a aplikaci. Tento krásný text je tématicky i obsahově spřízněn s textem Janova prologu a také s textem Geneze. Na počátku bylo Slovo. Na počátku stvořil Bůh... Co nám to ale říká? Když se dostaneme do druhého verše našeho textu, kde je řeč o slovu života a řešíme hádanku, o kom to apoštola Jan vlastně mluví... naše intuice a byť i jen velmi částečná znalost Písma či osobní víra nám předem dává besídkovou odpověď: Že by to byl Ježíš? A i když z gramatického hlediska existují asi 4 různé odpovědi, skutečně nejhlubší odpověď je, že fráze "o slovu života" nebo "ohledně slova života" (ČSP) ukazuje v druhém pádu ke Slovu, které je život, jak to správně naznačuje velkým písmenem ČSP. ČEP správně (také dává velké písmeno a vede nás k jednoznačnému závěru, že jde o Krista - Krista přeci zvěstujeme), i když nepřesně parafrázuje v1: "to zvěstujeme: Slovo života" (to zvěstujeme v textu není, to je v originále až v dalším verši). Důkazy pro tento závěr vidíme všude v textu - Slovo apoštol nejen slyšel, ale i viděl a dotýkal se ho. Kázání se moc nedotknete... pokud není na cdčku či na papíře... ale těla jistě ano. Toto slovo bylo u Boha a bylo od počátku, tedy nebylo stvořeno, ale bylo věčně s Bohem. To známe dobře z Janova prologu. Tedy všechny tyto ukazatele nám potvrzují výchozí intuitivní postřeh, ano, jedná se o Ježíše.

Ale co z toho? Co s tím máme dělat a co nám tady pro toto ráno zanechal apoštol Jan k přemýšlení? Je to vlastně úplně jednoduché. Je to taková ilustrace. Kruh. Kruh svědectví. Buďme připraveni svědčit druhým o Kristu, když nám položí otázku: proč jsi mi pomohl? Proč mě máš rád když mě ostatní nemají rádi? Proč se o mě staráš? Proč jsi jiný? Neodpovídejme mlčením nebo tak... no, já jsem dobrý člověk nebo jsem filantrop (to bys nás křesťanu snad ani nenapadlo:) doufám...), jsem tvůj kamarád, protože jsem dobrý kamarád... (tautologie - odpověď kruhem)... to bere slávu Bohu. Místo toho si zvykněme oslavovat Boha tím, že ukážeme k Ježíši a Jeho lásce, čímž ukážeme k Bohu, protože Ježíš je jediným prostředníkem mezi lidmi a Bohem, vždyť je Jeho jedinečným Synem Božím! A co je úžasné? Apoštol Jan nám říká, že se dozvídáme o Ježíši prostřednictvím toho, co napsal, prostřednictvím Janova svědectví. On (Jan) se Ježíše dotýkal, on ho (Ježíše) slyšel a on (Jan) ho (Ježíše) viděl. A díky němu můžeme mít společenství s Janem - tím nemyslím nic podivného - jen prostou skutečnost, že církev je postavena na učení a svědectví apoštolů a proroků (Ef 2,20) a že díky slovům očitých svědků - evangelistů - se můžeme dozvědět o Kristu. A díky tomu můžeme mít společenství nejen s Janem, ale také s Kristem a díky Kristu osobně i s Bohem. Jak již bylo řečeno, jedná se o kruh svědectví. Kruh šíření Boží lásky k druhým. A to je něco, co dává radost Janovi, ale také nám. A o to bychom neměli připravit ani druhé! Jednak proto, že bychom se obrali o radost ze svědectví a potěšení ze zvěstování evangelia a jednak proto, že bychom obrali o radost ze vztahu s Bohem i bližní, kteří jsou kolem nás a tápají v temnotě. Tak až budeme mít možnost odpovídat na otázky lidí, které nám pokládají nad naším životem, který je pro Boží slávu, odpovězme po pravdě: Chci, abys měl takovou radost jako mám já. Nejsem to já, kdo tě miluje sám od sebe, ale je to Bůh, který mě miloval první a dal svůj život za mě i za tebe (Jan 3,16 a Řím 5,8 - to jsou přece dobře známé verše, které jsi schopný kdykoliv citovat zpaměti), abys měl život věčný a teď se můžeme radovat společně (1,4). Tak se radujme z osobního vztahu s Bohem a umožněme, aby se druzí také mohli radovat. Žijme tak, aby náš život vzbuzoval otázky a když jsou otázky vzbuzeny, pravdivě a přímo odpovězme. To ne Já, ale Kristus. A-n.

Žádné komentáře:

Okomentovat