1. Janova 1,1-4 Na počátku...
1. Janova 1,1-4
1
Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na
co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo
života. 2 Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm a
zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven. 3 Co jsme
viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste se spolu s námi podíleli na
společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem. 4 To
píšeme, aby naše radost byla úplná.
Krátké zamyšlení
Jelikož
na stejný text paralelně kážu, omezím se jen na pár postřehů a
kraťoučký výklad a aplikaci. Tento krásný text je tématicky i obsahově
spřízněn s textem Janova prologu a také s textem Geneze. Na počátku bylo
Slovo. Na počátku stvořil Bůh... Co nám to ale říká? Když se dostaneme
do druhého verše našeho textu, kde je řeč o slovu života a řešíme
hádanku, o kom to apoštola Jan vlastně mluví... naše intuice a byť i jen
velmi částečná znalost Písma či osobní víra nám předem dává besídkovou
odpověď: Že by to byl Ježíš? A i když z gramatického hlediska existují
asi 4 různé odpovědi, skutečně nejhlubší odpověď je, že fráze "o slovu
života" nebo "ohledně slova života" (ČSP) ukazuje v druhém pádu ke
Slovu, které je život, jak to správně naznačuje velkým písmenem ČSP. ČEP
správně (také dává velké písmeno a vede nás k jednoznačnému závěru, že
jde o Krista - Krista přeci zvěstujeme), i když nepřesně parafrázuje v1:
"to zvěstujeme: Slovo života" (to zvěstujeme v textu není, to je v
originále až v dalším verši). Důkazy pro tento závěr vidíme všude v
textu - Slovo apoštol nejen slyšel, ale i viděl a dotýkal se ho. Kázání
se moc nedotknete... pokud není na cdčku či na papíře... ale těla jistě
ano. Toto slovo bylo u Boha a bylo od počátku, tedy nebylo stvořeno, ale
bylo věčně s Bohem. To známe dobře z Janova prologu. Tedy všechny tyto
ukazatele nám potvrzují výchozí intuitivní postřeh, ano, jedná se o
Ježíše.
Ale co z toho? Co s tím máme dělat a co
nám tady pro toto ráno zanechal apoštol Jan k přemýšlení? Je to vlastně
úplně jednoduché. Je to taková ilustrace. Kruh. Kruh svědectví. Buďme
připraveni svědčit druhým o Kristu, když nám položí otázku: proč jsi mi
pomohl? Proč mě máš rád když mě ostatní nemají rádi? Proč se o mě
staráš? Proč jsi jiný? Neodpovídejme mlčením nebo tak... no, já jsem
dobrý člověk nebo jsem filantrop (to bys nás křesťanu snad ani
nenapadlo:) doufám...), jsem tvůj kamarád, protože jsem dobrý kamarád...
(tautologie - odpověď kruhem)... to bere slávu Bohu. Místo toho si
zvykněme oslavovat Boha tím, že ukážeme k Ježíši a Jeho lásce, čímž
ukážeme k Bohu, protože Ježíš je jediným prostředníkem mezi lidmi a
Bohem, vždyť je Jeho jedinečným Synem Božím! A co je úžasné? Apoštol Jan
nám říká, že se dozvídáme o Ježíši prostřednictvím toho, co napsal,
prostřednictvím Janova svědectví. On (Jan) se Ježíše dotýkal, on ho
(Ježíše) slyšel a on (Jan) ho (Ježíše) viděl. A díky němu můžeme mít
společenství s Janem - tím nemyslím nic podivného - jen prostou
skutečnost, že církev je postavena na učení a svědectví apoštolů a
proroků (Ef 2,20) a že díky slovům očitých svědků - evangelistů - se
můžeme dozvědět o Kristu. A díky tomu můžeme mít společenství nejen s
Janem, ale také s Kristem a díky Kristu osobně i s Bohem. Jak již bylo
řečeno, jedná se o kruh svědectví. Kruh šíření Boží lásky k druhým. A to
je něco, co dává radost Janovi, ale také nám. A o to bychom neměli
připravit ani druhé! Jednak proto, že bychom se obrali o radost ze
svědectví a potěšení ze zvěstování evangelia a jednak proto, že bychom
obrali o radost ze vztahu s Bohem i bližní, kteří jsou kolem nás a
tápají v temnotě. Tak až budeme mít možnost odpovídat na otázky lidí,
které nám pokládají nad naším životem, který je pro Boží slávu,
odpovězme po pravdě: Chci, abys měl takovou radost jako mám já. Nejsem
to já, kdo tě miluje sám od sebe, ale je to Bůh, který mě miloval první a
dal svůj život za mě i za tebe (Jan 3,16 a Řím 5,8 - to jsou přece
dobře známé verše, které jsi schopný kdykoliv citovat zpaměti), abys měl
život věčný a teď se můžeme radovat společně (1,4). Tak se radujme z
osobního vztahu s Bohem a umožněme, aby se druzí také mohli radovat.
Žijme tak, aby náš život vzbuzoval otázky a když jsou otázky vzbuzeny,
pravdivě a přímo odpovězme. To ne Já, ale Kristus. A-n.
Žádné komentáře:
Okomentovat